Článek
Jak se můžete dočíst v několika historických knihách, lidé v 17. století moc dobře věděli, že nevoní. Ani tak jim to však nebránilo navštívit společnost. Lidé používali ve velkém drahé parfémy, které měly jejich nepříjemný odér potlačit. Pokud však někdo zvedl podpaží, zápach nešlo ignorovat. Doslýchá se, že Francouzský spisovatel Voltaire si několikrát stěžoval na to, že nemůže na zámku spát. Údajně ho neustále probouzel zápach lidských toalet.
Hygiena 17. století
Palác krále Ludvíka XIV. měl přibližně 700 pokojů. Jenže ani jeden z nich neměl svou vlastní toaletu nebo koupelnu. Proto lidé svou potřebu museli vykonávat do nočníků, které byly rozmístěné například na chodbách či pod schodištěm. Na plesech se mělo údajně několikrát stát to, že si muži odskočili hned za dveře a ženy konaly potřebu rovnou během tance. Proto e postupem času palác zapsal do dějin jako smrdutý. Lidé se nekoupali, protože koupání v teplé vodě bylo považováno za škodlivé.
Teplá voda byla škodlivá
Pokud se někdo rozhodl umýt, používali k tomu především suchý hadřík, nebo hadřík, který byl namočený do parfému či alkoholu. „Tento způsob hygieny byl považovaný za dostatečný. Lidé si totiž mysleli, že člověka udrží v čistotě ne voda a mýdlo, ale prádlo,“ říká Peter Ward, emeritní profesor historie na Univerzitě Britské Kolumbie. Podle všeho se věřilo tomu, že spodní košilka absorbuje špínu. S nápadem a hlavní propagací toho, že je koupel prospěšná, přišel až skotský lékař William Buchan v roce 1769. V tu dobu s ním však nikdo nesouhlasil.
Pro nás by to nebylo
A proto je zcela jasné, že tato hygiena či návyky 17. století, by pro nás dnes nebyly. Pro nás je teplá voda naprostou samozřejmostí a nikdo si neumí představit, že by se večer, po náročném dni nemohl osprchovat. Kromě toho představa, že potřebu budeme vykonávat do nočníků umístěných na chodbách domů, je naprosto nesnesitelná.
