Článek
Když se rodina stěhovala do současného domu, byl Ivan Hašek pracovně v Japonsku. O zařízení domova se tehdy postarala hlavně jeho žena, která měla volnou ruku, a výsledkem je útulné a promyšlené bydlení. V přízemí domu se nachází prostorná kuchyň propojená s jídelnou, obývací částí a bazénem. Součástí je také japonský pokoj, zařízený v klidném, minimalistickém stylu. Z domu se vychází na udržovanou zahradu s malým rybníkem, nechybí ani terasa a hřiště pro děti. Celý prostor působí promyšleně a propojuje komfort s osobitým vkusem majitele.
Dům navrhovala jeho manželka
Všechny interiéry si navrhla Kateřina Hašková sama. S realizací už jí ale pomáhal architekt. Největší výzvou podle ní nebyl ani tak samotný návrh, ale spíš prosadit si svou. Dům je členitý, takže nastavit na něj střechu nebylo vůbec jednoduché. Často slyšela, že něco nejde – jenže ona trvala na tom, že to půjde. A nakonec to opravdu šlo. Dům si Kateřina začala navrhovat v době, kdy s manželem žili v Japonsku, kde Ivan Hašek tehdy působil jako fotbalista.
Zatímco on trávil čas na hřišti, ona sedávala na terase s čtverečkovaným papírem, kde si pečlivě rozkreslovala půdorys. Každý čtvereček představoval půl metru a času na promýšlení detailů měla tehdy víc než dost. Od začátku chtěla, aby kuchyň plynule navazovala na obývací pokoj i jídelní část. Měla ráda otevřené prostory a propojené místnosti jí dávaly smysl. Z kuchyně byl výhled až k bazénu, takže člověk měl o dění v domě i venku stále přehled.
Moderní bydlení, které se jen tak nevidí
Přízemí je u Haškových řešené jako jeden propojený prostor, což s sebou ale občas nese i nevýhody – například při vaření. I když je v kuchyni výkonná digestoř, ne vždy si poradí se silnějšími výpary. A když se něco připálí, ani ta nejsilnější ventilace situaci úplně nezachrání. Všechno, co si Hašková kolem domu naplánovala, se nakonec podařilo uskutečnit. Nemusela dělat žádné kompromisy. Přesto s odstupem času přiznává, že by dnes některé věci pojala jinak – třeba velikost domu by zmenšila, hlavně kvůli úklidu, který má většinou na starosti sama.
Dřevo mají jen v horním patře, kde jsou dětské pokoje a ložnice. Tam má pes vstup zakázán. Na kuchyň a jídelní část volně navazuje obývací pokoj s krbem. Z místnosti je výhled nejen do horního patra, ale i na střešní okno, které propouští spoustu světla. Dominantou prostoru je kožená sedačka ve starorůžové barvě. Celý interiér se nese v odstínech růžové až po sytou vínovou, doplněných skleněnými, kovovými a dřevěnými prvky. Majitelka má slabost pro květiny – ať už čerstvé, sušené, pokojové nebo řezané. Věnuje se jim s nadšením, sama je váže i aranžuje. Květiny jsou tu přítomné na každém kroku, v každé místnosti jich najdete hned několik.
Provensálský styl s vlastním rybníkem na zahradě
Celý dům je zařízený v provensálském stylu – od nábytku až po drobné detaily. Nejde o snahu držet se trendů, spíš o pocit, že právě v takovém prostředí se člověk cítí dobře. Hladké a moderní linie mohou působit elegantně, ale ne každý by v nich dokázal bydlet. Z obývacího pokoje je přes velké okno přímý výhled na bazén, kde má voda stabilně kolem třiceti stupňů. Nejčastěji ho využívá majitelka domu, která si dopřává ranní plavání.
Prý není nic lepšího než se po probuzení rovnou ponořit do vody – to prý člověka spolehlivě postaví na nohy. Jedním z nejzajímavějších koutů domu je tzv. japonská místnost. Vznikla kvůli spoustě dárků, které si přivezli z Japonska, a slouží jako prostor, kde si mohou tyhle vzpomínky uchovat. Čas od času si tam také dají něco z japonské kuchyně – třeba suši nebo shabu-shabu, které připravuje přímo paní domu.
Z přízemí se dá vyjít rovnou na prostornou krytou terasu s krbem a posezením, odkud je krásný výhled do pečlivě upravené zahrady s rybníčkem. I tenhle prostor si navrhla Kateřina sama. V létě se tu tráví většina času, ale terasa slouží i mimo sezonu. Paní domu tu ráda posedí zabalená v dekách, protože uvnitř domu se nekouří – a právě tady má klid na svou chvilku. Rybníček obývají kapři, které ulovil starší syn, a tak dostávají pravidelně něco na přilepšenou. Krmení ryb se stalo Ivanovým rituálem, malou večerní relaxací. Na štědrovečerní stůl se ale ryby z rybníka nedostanou – každá už má své jméno.
Zdroje:
