Článek
Začalo to už cestou. Benzín za osmset tam a osmset zpět, dálniční známka další. Pak parkování - čtyři sta korun na den, a to jsme měli štěstí, že bylo volno. Někteří parkují až kilometry daleko nebo platí i šest set za den. A to jsme ještě ani nevylezli z auta. Když jsme konečně dorazili k lanovce na Sněžku, málem jsem omdlela. Zpáteční jízdenka pro dospělého šest set, děti čtyři sta. Za rodinu dva tisíce jen za to, že nás vyvezou nahoru! A to nepočítám ty dvě hodiny ve frontě, kde jsme stáli jak sardinky.
A co teprve ceny v horských restauracích! Obyčejná česnečka za sto dvacet, smažák s hranolkami tři sta, pivo sedmdesát, limonáda pro děti šedesát. Za oběd pro čtyřčlennou rodinu jsme nechali patnáct stovek. A to jsme si nedali ani dezert, ani kávu - na tu už prostě nezbylo. Děti samozřejmě chtěly suvenýry. A zkuste jim vysvětlit, že magnetka za osmdesát korun je předražená. Nebo že dřevěná píšťalka za stovku je obyčejný kus dřeva.
Nakonec jsme koupili každému tričko se Sněžkou - pět set za kus. To aby měly aspoň nějakou památku na ten předražený výlet. Nejhorší je, že všude byly davy lidí. Fronty na lanovku, fronty v restauraci, fronty na záchod. Na vrcholu Sněžky jsme si připadali jako na hlavním nádraží v dopravní špičce. Kde jsou ty časy, kdy byly hory místem klidu a odpočinku? Kdy jste mohli v klidu pozorovat východ slunce, aniž by vám do záběru skočilo dvacet selfie tyček?
A to nemluvím o cenách ubytování, kdybyste chtěli zůstat déle. Obyčejný penzion - dva a půl tisíce za noc. Hotel? Tam se ceny šplhají ke čtyřem tisícům. A to není hlavní sezóna! V zimě jsou ceny ještě vyšší, zvlášť když chcete být blízko sjezdovky. Když to všechno sečteme - doprava, parkování, lanovka, jídlo, suvenýry - vyšel nás jeden den na horách na sedm tisíc. To je polovina průměrné výplaty! Za jeden jediný den! A to jsme si nekoupili ani skipas, ani nevzali instruktora lyžování.
Proto píšu tento článek. Aby lidé věděli, že výlet do hor už dávno není levná zábava pro rodiny. Je to byznys, kde každý chce vydělat maximum. Majitelé restaurací se vymlouvají na drahé nájmy, provozovatelé lanovek na údržbu, hoteliéři na vysoké energie. Ale co my, obyčejní lidé? Příště raději půjdeme do místního parku nebo lesa. Tam je aspoň vstup zdarma a svačinu si můžeme vzít z domova. Děti si užijí přírodu stejně, možná i víc, protože nebudou muset stát fronty a poslouchat, že na tohle či tamto nemáme peníze.
Pro běžnou rodinu je jeden den na horách jako půlka výplaty. A to je prostě šílené. Zvlášť když máte platit nájem, školní pomůcky, kroužky a všechno ostatní. Buď se ceny vrátí na normální úroveň, nebo budou hory jen pro bohaté. A to by byla škoda. Protože krásná příroda by měla být dostupná pro všechny, ne jen pro ty s naditou peněženkou.
Zatím to vypadá, že naše další výlety do přírody budou spíš procházky v okolních lesích. Není to sice Sněžka, ale aspoň nebudeme muset brát půjčku na jeden den v horách. A možná si to i víc užijeme - bez front, bez stresu z cen, bez davů turistů s selfie tyčkami. Protože hory jsou krásné, ale ne za každou cenu. A už vůbec ne za cenu celé výplaty.
Zdroje: vlastní zkušenost, autorský text
