Článek
Když mi dcera oznámila, že je těhotná, hned začala plánovat, jak budu hlídat. „Mami, ty jsi v důchodu, máš čas,“ říkala. Jenže já mám konečně po čtyřiceti letech práce volno a chci si ho užít. Ne trávit dny s plačícím dítětem. Nejdřív to byly jen narážky. „Mami, mohla bys občas pohlídat?“ Pak přišly konkrétní požadavky. Pondělí a středa odpoledne, někdy celý víkend. A když jsem řekla ne, začaly výčitky. „Jiné babičky jsou rády, že můžou být s vnoučaty.“
Ale já nejsem jiné babičky. Svoje děti jsem vychovala, teď je řada na nich. Mám svoje koníčky, chodím na jógu, cestuju s kamarádkami, užívám si důchod. Proč bych měla obětovat svůj čas jen proto, že si dcera pořídila dítě? Minulý týden to vyvrcholilo. Dcera mi zavolala v pátek večer, že má zítra nějakou akci a jestli můžu pohlídat. Když jsem řekla, že jedu na výlet, začala hysterie. Prý jsem sobecká, že jí nepomůžu, že jsem špatná matka a ještě horší babička.
Jenže já to vidím jinak. Ona se rozhodla mít dítě, ne já. Proč by měla být moje povinnost zaskakovat za chůvu? Vždyť existují školky, placené hlídání, spousta možností. Ale to by musela platit, že? A proč platit, když má mámu v důchodu. A co teprve ty řeči o tom, jak jsem jí zničila život! Prý nemůže nikam jít, nic si užít, protože má malé dítě. No a co? To je přece normální. Když jsem měla malé děti já, taky jsem nemohla létat po diskotékách. Člověk musí něco obětovat.
Nejhorší jsou ty pohledy ostatních babiček. „Jak to, že nehlídáš? Já mám vnoučata třikrát týdně!“ No a co? To je jejich volba. Já si vybrala jinak. Chci si užívat důchod, ne být zadarmo k dispozici, kdykoli si dcera vzpomene. Samozřejmě, že svoje vnouče miluju. Ráda ho vidím, kupuju mu dárky, trávím s ním čas. Ale na moje podmínky, když se mi to hodí. Ne jako služba na zavolání, kterou si dcera objedná, když potřebuje jít na kafe s kamarádkami.
Proto píšu tento článek. Protože vím, že je spousta babiček v podobné situaci. Bojí se říct ne, protože by byly „ty špatné“. Ale není na tom nic špatného chtít žít vlastní život. I babičky mají právo na svůj čas. A moje dcera? Ať si najde hlídání, když potřebuje. Ať platí chůvu nebo školku. Já už jsem si svoje odsloužila. Teď je čas žít pro sebe. A kdo to nechápe? Jeho problém. Protože jednou máš dítě, tak se starej. Ne já, ale ty. A jestli si někdo myslí, že být babičkou znamená automaticky být k dispozici 24/7, tak se plete. Tahle babička má svůj život a hodlá si ho užít.
Zdroje: autorský text
