Článek
Je to pořád dokola. Nemůžu najít práci, nikdo mě nechce. Ale když se zeptáte na praxi, na předchozí zaměstnání, na jakékoliv pracovní zkušenosti - nic. Jen výmluvy. Že byli na škole, pak děti, pak další dítě. A teď by chtěli naskočit rovnou do rozjetého vlaku s platem jako zkušený zaměstnanec. Zaměstnavatelé nejsou charita. Potřebují lidi, kteří umí pracovat, kteří chápou, co znamená zodpovědnost. Ne někoho, kdo si myslí, že mu stačí vysokoškolský titul a dvě děti na CV. Práce není jen o vzdělání, je hlavně o zkušenostech.
A co teprve ty jejich požadavky! Flexibilní pracovní doba, home office, nadstandardní plat, sick days, stravenky. Ale co můžou nabídnout oni? Žádnou praxi, žádné reference, jen seznam důvodů, proč potřebují speciální zacházení kvůli dětem. Nedávno mi vyprávěla kamarádka personalistka, jak k nim přišla mladá matka na pohovor. Vysoká škola, dvě děti, nula praxe. A hned ze startu oznámila, že potřebuje pracovat jen do dvou, protože musí vyzvednout děti ze školky. Plus samozřejmě home office, když budou děti nemocné.
A plat? No minimálně 45 tisíc, protože má přece vysokou školu. Je načase, aby si mladí rodiče uvědomili, že děti nejsou vstupenka k lepší práci. Že musí něco umět, něco dokázat, získat zkušenosti. Protože bez toho budou pořád jen nadávat, že je nikdo nechce zaměstnat. A ty jejich řeči o diskriminaci? Prosím vás. Není to diskriminace, když vás někdo nechce zaměstnat bez zkušeností. To je normální byznys. Každý zaměstnavatel chce někoho, kdo mu přinese hodnotu, ne problémy.
Nejhorší jsou ty statusy na sociálních sítích. „Nikdo nechce zaměstnat matku dvou dětí!“ A pod tím stovky komentářů podpory, jak je společnost hrozná, jak nikdo nemyslí na rodiče. Ale zkuste se zeptat, co ti lidé umí? Jakou mají praxi? Čím můžou být firmě prospěšní? Je to začarovaný kruh. Sedí doma s dětmi, nemají praxi, a pak se diví, že je nikdo nechce. Místo aby začali od nuly, třeba na částečný úvazek, získali zkušenosti a postupně se vypracovali, chtějí všechno hned.
Možná by se měli inspirovat staršími lidmi, kteří i v důchodovém věku chtějí pracovat a mají co nabídnout. Ti totiž chápou, že práce není jen o titulu a nárocích, ale hlavně o schopnostech a zkušenostech. Je načase přestat s tou věčnou litanií o tom, jak nikdo nechce zaměstnávat rodiče. Začněte na sobě pracovat, získávejte zkušenosti, buďte flexibilní. Protože práce není nárok - je to příležitost, kterou si musíte zasloužit.
