Článek
Slovo, které samo o sobě dokáže některým přivodit neklidné spaní. První den je teď za nimi – a jak to zvládli? A co na to ti, kteří sedí na druhé straně stolu, nebo spíš učebny?
„Letos jsme měli ve škole poprvé skupinu, kde nikdo neodmítl číst nahlas,“ překvapila češtinářka z jedné pražské střední školy. „Obvykle je to boj a půlka studentů se tváří, že už nikdy v životě slovo neřekne. Ale tentokrát to šlo překvapivě hladce.“ A hned dodala, že tím výčet překvapení rozhodně nekončí.
Podle několika učitelů totiž studenti přišli s překvapivě neobvyklými pohledy na povinnou četbu. „Jeden kluk popsal Erbenovu Kytici jako ‚takovou první českou true crime sbírku‘,“ směje se s odstupem další vyučující. „Musím říct, že mě to vlastně pobavilo. Měl to promyšlené a obhájil si to. Takže proč ne.“
Ne všechny odpovědi ale vyvolaly úsměv. V některých třídách učitelé spíš kroutili hlavou. „Jedna studentka tvrdila, že Osudy dobrého vojáka Švejka jsou příběhem z první světové války, který napsal Karel Gott. Chvíli jsme si mysleli, že si dělá legraci. Bohužel nedělala,“ svěřila se s povzdechem předsedkyně zkušební komise v Brně.
Některé školy letos sázely na přísnější strukturu a přísahy o nevyužívání umělé inteligence. Jiní to vzali s nadhledem. „Nechali jsme je podepsat čestné prohlášení, že otázky připravoval člověk, ne ChatGPT,“ směje se zástupkyně ředitele z Ostravy. „Ale jak to bylo doopravdy, to ví jen Bůh a internet.“
Zazněly i stížnosti na techniku. V několika školách zlobily přehrávače, někde se sekl projektor. V jednom případě museli přivolat technika kvůli nefungujícímu počítači – během ústní části z informatiky. „Paradoxně to byl zrovna kluk, co měl téma o historii vývoje operačních systémů,“ poznamenal s úšklebkem jeho učitel.
Zmatek prý panoval i v tom, co všechno si studenti smějí vzít s sebou. „Přišel student s plastovou krabicí. Vypadalo to, že si nese oběd, ale měl tam tři zákoníky, slovník, literární přehled a balíček bonbonů. Říkal, že mu to doma maminka připravila,“ popisuje jeden z maturitních komisařů.
A co témata? „Celkem klasika. Něco z literatury, sloh, obecné otázky. Ale letos nás překvapilo, že hodně dětí nevědělo, co je to metafora. Jeden chlapec tvrdil, že je to značka mobilního telefonu,“ říká s povzdechem češtinářka ze severních Čech. „Ale pak se rozmluvil a mluvil docela hezky o Nerudovi. Takže člověk musí vážit, co hodnotí.“
Zazněly ale i pochvaly. „Jedna dívka mluvila o Orwellovi a jeho 1984 tak přesvědčivě, že bych jí dala klidně jedničku i bez otázek. Měla to přečtené, pochopené, přemýšlela nad tím. To člověku zahřeje učitelské srdce,“ přiznala zkušená učitelka z Olomouce.
Na některých školách se letos maturuje v novém režimu – zkoušky mají být přehlednější, s větším důrazem na porozumění textu a vlastní názor. Podle většiny oslovených učitelů je to krok správným směrem, ale ne každý si s tím poradil.
„Problém je, že když po nich chcete názor, neví, co říct. Když po nich chcete citaci, neví, odkud. Ale když se zeptáte, co říkal TikTok na poslední válku, mluví půl hodiny bez přestávky,“ popisuje lakonicky jeden z maturitních předsedů.
Celkově ale první den proběhl klidně. Učitelé se shodují, že letos byli studenti méně ve stresu než v minulých letech. „Možná už to berou jako nutné zlo, možná je prostě jen nic moc nepřekvapí,“ shrnul to s úsměvem jeden z kantorů. „Ale že bychom letos zažili absolutní katastrofu? To ne. To nejhorší se zatím nestalo.“
Otázkou zůstává, co přinesou další dny. Slovní zásoba se někdy láme v půli věty, znalosti pokulhávají – ale někdy zase překvapí hloubka, zaujetí nebo aspoň snaha. A možná právě to je ten jediný požadavek, který zkoušející skutečně mají: aby to nebyla jen přehlídka Googlem nalezených faktů, ale i kus člověka, který za odpovědí stojí.
Protože i když je maturity strašák, pořád je to chvíle, kdy se ukáže, co v kom opravdu je. A letos to – přes pár přešlapů – zatím vůbec nevypadá špatně.
