Článek
Každé ráno kolem osmé se to tu začne plnit. Školní tašky poházené po zemi, hlasitý smích a nekonečné focení na Instagram. Jen jedna hodina matematiky, to přežijou, říkají si. Jenže ono to není jen o jedné hodině. Je to o přístupu k životu, o tom, že jim nikdo nenastavil hranice.
Minulý týden jsem napočítala patnáct školáků, kteří tu místo výuky prosedí celé dopoledne. Holky v minisukních a s make-upem jak na módní přehlídku, kluci s drahými telefony a značkovým oblečením. Utrácejí peníze od rodičů a myslí si, jak nejsou cool.
Nejhorší jsou ty jejich výmluvy. „Máma ví, že tu jsem,“ tvrdí jedna. „Táta říkal, že škola není všechno,“ chlubí se druhý. A když jim řeknete, že by měli být ve škole? Vysmějou se vám do obličeje. Prý jsme „staří“ a nechápeme dnešní dobu. Nedávno tu jedna patnáctiletá slečna seděla od rána do večera. Když jsem se jí zeptala na školu, mávla rukou - prý má individuální plán.
Později jsem zjistila, že její máma je nějaká influencerka a dcera jde v jejích stopách. Škola je pro ni ztráta času, protože ona bude přece slavná na sociálních sítích. A rodiče? Ti buď skutečně nevědí, kde jejich děti jsou, nebo jim to je jedno. Někteří dokonce své ratolesti v tomhle podporují. Aspoň sedí v kavárně a ne někde za školou, řekla mi jedna matka, když si přišla pro dceru. Jako by to byla nějaká výhra - ulejvat se v kavárně místo v parku.
Nejsmutnější je, že tyhle děti vůbec nechápou, o co přicházejí. Nejen o vzdělání, ale hlavně o normální dospívání. Místo aby se učily zodpovědnosti a disciplíně, učí se, jak obejít systém. Místo aby si užívaly skutečné přátelství se spolužáky, budují si falešnou image na sociálních sítích. Když jim říkám, že jednou budou litovat, smějí se. Prý školu nepotřebují, budou podnikat nebo se živit jako influenceři. Jenže realita je jiná. Za pár let zjistí, že život není Instagram a že bez vzdělání a pracovních návyků to bude těžké.
Proto píšu tento článek. Ne proto, abych moralizovala, ale proto, že mi ty děti není jedno. Vidím, jak si ničí budoucnost, a nikdo s tím nic nedělá. Školy jsou bezmocné, rodiče nezajímají a společnost to bere jako normu. Je čas říct dost. Rodiče by měli vědět, kde jejich děti jsou a co dělají. Měli by jim nastavit hranice, vysvětlit hodnotu vzdělání. A my ostatní? Neměli bychom přihlížet, jak si mladá generace ničí budoucnost nad šálkem předražené kávy.
Protože až tyto děti vyrostou a zjistí, že život není takový, jak si ho představovaly v kavárně, bude pozdě. A jediné, co jim zůstane, budou vzpomínky na promarněné příležitosti a drahé kafe, které jim nezajistí budoucnost. A víte, co je na tom nejhorší? Že za pár let budou tyhle děti sedět v podobné kavárně, ale už ne jako cool teenageři, ale jako frustrovaní mladí dospělí, kteří zjistí, že život bez základů a vzdělání není tak růžový, jak si mysleli. A to je ta nejsmutnější káva, jakou si můžete objednat.
