Článek
Malý kluk prosil mámu o banán. Normální žlutý banán za pět korun. Mami, prosím, mám hlad, říkal potichu. Odpověď té matky mě šokovala: Nemáme na takové zbytečnosti, banány jsou drahé. A víte, co měla v košíku? Tři krabičky cigaret, každá za sto dvacet korun.
Nemohla jsem si pomoct. Normálně se do cizích věcí nepletu, ale tohle bylo moc. Paní, za cenu jedné krabičky cigaret byste mohla koupit dvacet banánů, řekla jsem. Podívala se na mě, jako bych jí vraždila rodinu. Do toho vám nic není, své děti nemáte, tak neraďte. To mě dostalo. Vytáhla jsem peněženku a chtěla klukovi banán koupit. To jste měli vidět ten cirkus! Začala křičet, že její dítě nebude brát almužny od cizích lidí, že není žebrák. Přitom to dítě stálo vedle ní, červené studem, a dívalo se do země.
Nejhorší bylo, když začala vykládat, že cigarety potřebuje, že je ve stresu. Že bez nich nemůže fungovat. A dítě? To může být o hladu, to nevadí. Hlavně že maminka má své cigarety. To jsou ty správné priority, že? Pokladní jen kroutila hlavou. Prý tahle maminka chodí nakupovat pravidelně. Vždycky cigarety, někdy levné víno, občas nějaké brambůrky. Ale ovoce nebo normální jídlo? To ne, na to přece nejsou peníze.
A není to ojedinělý případ. Kolikrát vidím podobné rodiče v obchodě. Na značkové oblečení mají, na cigarety mají, na alkohol mají. Ale když dítě chce jogurt nebo ovoce, najednou jsou všechny peníze pryč. To je ta dnešní zodpovědná výchova. Nejhorší je ta bezmoc. Vidíte dítě, které evidentně strádá, které by si zasloužilo normální péči. Ale nemůžete nic dělat. Maximálně zavolat sociálku, ale ta většinou řekne, že dokud dítě není vyloženě týrané, nemohou zasáhnout. A tak ty děti dál žijí s rodiči, kterým jsou cigarety přednější než vlastní potomek.
Někdo řekne - každý má právo vychovávat děti po svém. Ale má? Má někdo právo upřednostňovat svoje závislosti před základními potřebami dítěte? Má právo odmítat dítěti jídlo, zatímco sám utrácí za cigarety? Ta žena pak zaplatila. Tři krabičky cigaret, nějaké chipsy a cola. Žádné ovoce, žádná zelenina, žádné normální jídlo. Kluk šel vedle ní jako spráskaný pes. A já? Já měla co dělat, abych se udržela a nezačala křičet.
Cestou domů jsem přemýšlela, kolik je takových rodičů. Kolik dětí musí žít s někým, kdo dává přednost svým závislostem před jejich potřebami. Kolik dětí jde spát s prázdným žaludkem, zatímco jejich rodiče kouří jednu cigaretu za druhou. A víte, co je na tom nejhorší? Že tyhle děti většinou končí stejně. Vidí ten vzor doma a opakují ho. A tak se to táhne z generace na generaci. Protože když vás vlastní matka naučí, že cigarety jsou důležitější než jídlo, těžko pak budete jiný.
Proto píšu tento článek. Ne proto, abych někoho soudila, ale proto, aby si lidé uvědomili, že tohle není normální. Že žádná závislost, žádný zlozvyk není důležitější než základní potřeby dítěte. A že někteří lidé by prostě neměli mít děti, dokud si nesrovnají priority. A tomu malému klukovi? Tomu přeju, aby jednou vyrostl v lepšího člověka než jeho matka. Aby pochopil, že tohle není normální. A hlavně - aby svým dětem, pokud nějaké bude mít, nikdy neodepřel banán kvůli cigaretám.
