Článek
Vánoce jsou za námi. Nejkrásnější svátky v roce utekly jako voda a lidé se pravidelně těšili na to, jak si budou užívat rodinnou pohodu u domácího krbu, pod teplou dekou, se svařákem či čajem v ruce, a přitom budou sledovat krásné vánoční pohádky. Televize již od poloviny listopadu slibovaly, že se můžeme těšit na nové pohádky, aby se program během vánočních svátků trochu oživil. A tak hned na Štědrý den přišla nová pohádka Klíč svatého Petra, která byla jednoznačně nesledovanější. Bohužel se však stala také nejvíce kritizovanou, jelikož nikdo z diváků nepochopil děj této pohádky.
Češi jsou národem pohádkářů
Český národ má ve světě opravdu velmi zajímavou nálepku. Říká se nám národ pohádkářů, protože se téměř každý z nás rád uvrhne do pohádkového světa, ve kterém není žádné násilí, zlo ani naschvály. Tento pohádkový fenomén vede především k tomu, že fanoušci pohádek, kteří si u své oblíbené pohádky rádi vychutnávají vánoční cukroví, jsou často vystaveni takové tvorbě, která na ně může působit jednoduše, povrchně až jednoduše. Taková kritika následně motivuje především Českou televizi k tomu, aby každý rok produkovala stále nová a hlavně méně kvalitní díla. Tvůrci těchto pohádek někdy opakují své dřívější nápady nebo čerpají inspiraci od kolegů. Žádné nové nápady v nově vzniklých pohádkách nevidíme. Například Šípková Růženka je předělána snad do pěti možných verzí, vždy se stejným námětem a inspirací.
Na první svátek vánoční jsme se dočkali a seznámili se s pohádkou Tři zlaté dukáty, která se letos také dočkala své premiéry. Pohádka není špatná, má velký potenciál, ale lidé mají neustále tendenci tyto nové pohádky srovnávat s těmi, které se natočili například před padesáti lety. Je pravda, že staré pohádky mají děj, jsou romantické, zamilované, lidé se u nic dobře baví a zároveň se bojíte o všechny své hrdiny. Kostýmy, které herci v dřívějších dobách nosili, byly opravdu podobné době, ve které pohádky vznikaly. Princ vypadal jako princ, král jako král. Dobové oblečení pohádce dá opravdu velký šmrnc a eleganci. V dnešní pohádce pomalu ani nevíme, kdo je král nebo princ, protože jsou si všichni hrdinové více než podobní. Někdy si takovou postavu můžeme splést i s banditou, nevidíme totiž žádný velký rozdíl.
Pohádky neurazí, ale rozhodně nenadchnou
Jak se shodli sledující na sociální síti Facebook, nové pohádky nejsou špatné, rozhodně nemohou nikoho bouřit, ani urazit. Bohužel jsou ale natolik nudné, že lidé v půlce děje raději přepínají na jiný program, nebo si pomocí domácího kina pust starou pohádku, kterou sice všichni znají nazpaměť, ale stále nás dokáže bavit. Zda se tohle podaří i současným režisérům je momentálně velkou neznámou, jelikož nadchnout diváka natolik, aby si pohádku pouštěl několikrát dokola a pravidelně se na ní díval, není vůbec jednoduché.
Možná by to chtělo zamyslet se i nad kostýmy a herci, kteří se na natáčení budou podílet. Podle některých se dnešní herci neumí ponořit do děje a chovat se tak, jak bylo v dřívější době zvykem. Někteří by totiž ocenili starší a zkušenější herce, které každý zná. Dnešní začínající herci nemají ještě vybudovaný velký fanklub, a tak je více než pravděpodobné, že si pohádku ani nikdo nezapamatuje, protože nikdo neví, kdo v ní pořádně hraje.
Zdroje: Facebook, Instagram, názor autorky textu, který je doplněný o následující zdroje
