Článek
Všechno bylo dokonale naplánované. Bílé šaty, květiny, hosté v oblecích. Jenže pak přišel ten moment u oltáře. Moment, kdy tchán nemohl vydržet to tajemství a musel všem říct pravdu. Pravdu o tom, že to dítě, které čekám, není jeho syna, ale jeho. Začalo to před rokem. Byla jsem u nich doma, připravovali jsme svatbu. Snoubenec byl v práci. Jeho otec mi začal dávat nevhodné návrhy.
Nejdřív jsem je ignorovala. Pak jsem podlehla. Byla to největší chyba mého života. Scházeli jsme se tajně. V hotelech, u něj v kanceláři, když nikdo nebyl doma. Říkal, že mě miluje. Že se rozvede. Že začneme nový život. A já mu věřila každé slovo. Jak jsem mohla být tak naivní?
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, zpanikařila jsem. On sliboval, že to vyřeší. Že to nikomu neřekne. Že si vezmou jeho syna a nikdo se nic nedozví. Jenže na svatbě, když viděl svého syna říkat ano, nevydržel to. Ta scéna byla jak z béčkového filmu. Tchán vstal uprostřed obřadu a začal křičet, že nemůže dopustit tuhle lež. Že to dítě je jeho. Že mě miluje. Jeho žena omdlela. Můj snoubenec zbledl jak stěna. A já? Já jsem stála v bílých šatech před dvěma sty lidmi a chtěla umřít.
Následoval chaos. Křik, pláč, obviňování. Tchyně mi vyškrábala obličej. Snoubenec odešel bez jediného slova. Jeho sestry na mě plivaly. A tchán? Ten stál uprostřed toho všeho a opakoval dokola Miluju ji, miluju ji. Teď sedím sama v bytě, který měl být naším společným domovem, a přemýšlím, jak se tohle všechno mohlo stát. Jak jsem mohla být tak hloupá? Jak jsem mohla zničit tolik životů najednou?
Nejhorší jsou ty pohledy lidí. Všichni ve městě to vědí. Šeptají si, ukazují si na mě. Matka mi přestala brát telefony. Kamarádky se odvrátily. Zůstala jsem sama, jen s rostoucím břichem jako věčnou připomínkou své největší chyby. Tchán se nerozvedl. Vrátil se k ženě a teď předstírá, že se nic nestalo. Že to byla jen chvilková slabost. A já? Já čekám jeho dítě a nemám kam jít. Nemám nikoho, kdo by při mně stál.
Někdy v noci, když nemůžu spát, si říkám, jestli to dítě bude někdy vědět pravdu. Jestli mu někdo řekne, že jeho otec je vlastně jeho dědeček. Že jeho existence zničila tolik životů. Že vzniklo ze vztahu, který nikdy neměl existovat. Svatební šaty visí ve skříni jako připomínka toho dne, kdy se všechno zhroutilo. Toho dne, kdy pravda vyšla najevo způsobem, který nikdo nečekal. A já? Já se musím naučit žít s následky svých činů. S vědomím, že jsem zničila nejen svůj život, ale i životy lidí kolem sebe.
Zdroje: autorský text
