Článek
A pak jsem je objevila - lázně, o kterých jsem nikdy předtím neslyšela, a to žiju v Praze celý život. Pamatuji si, jak jsem poprvé projížděla českým středohořím a náhodou odbočila do malé obce. Ani jsem nečekala, že za tou nenápadnou cedulí Mšené-lázně objevím tak okouzlující místo. Malé lázně sevřené v údolí potoka, obklopené vzrostlými stromy a tichem, které v dnešní uspěchané době tak zoufale hledáme.
Upřímně, nikdy předtím jsem o nich neslyšela, přestože leží jen 40 kilometrů od Prahy. Když jsem pak večer v hotelu listovala propagačními materiály, zjistila jsem, že tyto lázně mají více než dvousetletou tradici. Jak je možné, že o nich většina z nás Čechů vůbec neví?
První, co mě ve Mšeném ohromilo, byla nádherná secesní budova Dvorany z roku 1905. Stojí uprostřed rozlehlého parku jako němý svědek zašlé slávy. Zatímco Češi obsadili Karlovy Vary, Mariánky a Luhačovice, tady se mezi hosty mnohem častěji ozývá němčina nebo ruština. Cizinci totiž objevili to, co nám místním uniká – klidné lázně s osobním přístupem a cenami, které nezruinují peněženku.
Na vlastní kůži jsem vyzkoušela jejich slatinné zábaly. Místní slatina je prý výjimečná vysokým obsahem minerálních látek. Nevím, jestli to byla slatina nebo ruce zkušené fyzioterapeutky, ale bolest zad, se kterou jsem přijela, začala ustupovat už po třech dnech. A to jsem přitom platila polovinu toho, co bych dala v populárnějších destinacích.
Atmosféra celého městečka má své kouzlo. Žádné přeplněné kolonády, žádné fronty na procedury. Člověk si tu připadá jako v jiném světě. Ráno procházka rosou po parku, pak procedury a odpoledne výlet do okolních lesů nebo na nedalekou horu Říp. Večery patří čtení knihy nebo příjemnému povídání s ostatními hosty v lázeňské kavárně.
Personál tady má skutečně čas věnovat se každému hostovi. Není to anonymní fabrika na wellness, kde vás proženou na pásu. Paní doktorka si se mnou povídala skoro hodinu, než mi předepsala celý léčebný plán. „Máte chronický zánět, budeme pracovat hlavně s kryo procedurou a magnetoterapií,“ vysvětlovala mi trpělivě. A měla pravdu.
Sedm lázeňských pavilonů je rozptýleno v zeleni tak, že i v hlavní sezóně tu máte pocit soukromí. Některé pavilony mají ještě původní interiéry, jiné jsou moderně zrekonstruované. Já bydlela v pavilonu Říp, v pokoji s výhledem na park, a každé ráno mě budil zpěv ptáků místo městského hluku.
Mšené-lázně nejsou pro každého. Pokud hledáte rušný noční život nebo luxusní nákupní třídy, budete zklamaní. Toto místo je pro ty, kdo potřebují skutečně vypnout, vyléčit bolavé tělo a odpočinout si od každodenního shonu. Je to lázeňská vesnička, kde se život řídí pomalým rytmem procedur a procházek.
Od té doby, co jsem Mšené objevila, se sem vracím každý rok na pár dní. Je to můj tajný únik, místo, kde dobíjím baterky. A víte co? Jsem skoro ráda, že o něm většina Čechů neví. Aspoň zůstane takové, jaké je – klidné, dostupné, a se svým osobitým kouzlem.
Takže až příště pojedete směrem na sever od Prahy, vzpomeňte si na ty malé lázně ukryté v údolí. Možná budete stejně překvapení jako já, když zjistíte, že za léčivou vodou a slatinou nemusíte jezdit stovky kilometrů ani utrácet tisíce.
