Článek
Nikdy bych neřekla, že se mi může stát něco takového. Že se z vysněného výletu stane noční můra, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat – ale rozhodně ne v dobrém. A přitom to celé začalo úplně nevinně.
Naplánovala jsem si perfektní dovolenou
Španělsko jsem si vždycky přála navštívit. Krásné pláže, nádherná architektura, uvolněná atmosféra. Představovala jsem si, jak budu sedět na promenádě s drinkem v ruce, jak budu procházet malebnými uličkami a obdivovat památky. Rozhodla jsem se vyrazit sama. Chtěla jsem si odpočinout, vypnout telefon a na chvíli nemuset řešit žádné problémy.
Cestování o samotě mi nikdy nevadilo – naopak, užívala jsem si tu svobodu. Letenky jsem koupila s dostatečným předstihem, vybrala jsem krásný hotel u pláže, přečetla jsem si desítky recenzí. Zdálo se, že všechno bude perfektní. Ale jak se říká, člověk míní, život mění.
První varovný signál přišel hned na letišti
Už na letišti jsem měla pocit, že něco není v pořádku. Let měl zpoždění, ale to se občas stává, takže jsem to nijak neřešila. Horší bylo, když jsme přistáli a já zjistila, že moje zavazadlo nedorazilo.
„Je mi líto, ale vaše zavazadlo je momentálně nezvěstné. Pokud se objeví, doručíme vám ho do hotelu,“ řekla mi znuděná slečna za přepážkou, jako by to byla ta nejběžnější věc na světě. Super. Měla jsem na sobě jen cestovní oblečení, v příručním zavazadle pár drobností a teď jsem se měla několik dní obejít bez věcí.
„A kdy ho můžu očekávat?“ zeptala jsem se zoufale. „To nevíme. Možná zítra, možná pozítří. Možná se vůbec nenajde.“
Hotel, který vypadal jinak než na fotkách
Dobře, řekla jsem si. Zvládnu to. Zavazadlo se snad najde a já si zatím koupím pár základních věcí. Jenže když jsem přijela k hotelu, přišel další šok. Rozhodně nevypadal jako na těch krásných fotkách z internetu.
Místo moderního resortu s výhledem na moře mě uvítala oprejskaná budova, která vypadala, jako by v ní duch letní sezóny umřel už před několika lety. A pokoj? Pach zatuchliny, nefunkční klimatizace a výhled – ne na moře, ale na parkoviště.
Šla jsem na recepci, že se musí jednat o nějaký omyl. Ale recepční se jen usmála a pokrčila rameny. „Omlouvám se, ale váš pokoj je správný. Máme plně obsazeno.“
To snad ne. Ale protože jsem byla unavená, řekla jsem si, že to nebudu řešit. Je to jen na pár nocí, zvládnu to.
Španělské dobrodružství, které jsem nečekala
Druhý den jsem se rozhodla, že si zkazím náladu. I bez zavazadla a v otřesném hotelu si chci dovolenou užít! Vyrazila jsem na pláž, pronajala si lehátko a snažila se zapomenout na všechny problémy.
A pak přišel další šok. Jakmile jsem se vzdálila na chvíli do vody, někdo mi ukradl tašku. Ano, všechno. Telefon, peněženku, doklady. Zůstala jsem tam v plavkách a s ručníkem. Panika. Co teď?
Naštěstí se mě ujala jedna místní paní, která mi pomohla dostat se na policii. Ale upřímně? Nebyla jsem první ani poslední, komu se to stalo. „Vítejte ve Španělsku, senorita,“ řekl mi policista, když sepisoval protokol. „Turisti jsou tu snadný cíl.“
Nechtěné dobrodružství pokračuje
Bez telefonu, bez peněz a bez dokladů bylo jasné, že moje dovolená právě skončila.
Naštěstí mi pomohla ambasáda. Zajistili mi náhradní doklady, kontaktovali rodinu a zařídili mi dřívější let domů.
A hádejte co? Když jsem přišla do hotelu po všech těch peripetiích, čekala mě zpráva na recepci. „Vaše zavazadlo dorazilo.“ Bylo mi to úplně jedno.
Co jsem si z toho vzala?
Když jsem se vrátila domů, byla jsem ráda, že jsem zpátky. Moje vysněná dovolená se proměnila v sérii katastrof. Ale naučila mě jednu věc. Nikdy nepodceňujte přípravu.
A hlavně – ne vždycky se dovolená vydaří podle plánu. A jestli se někdy vrátím do Španělska? Možná. Ale rozhodně ne sama.
