Článek
V době 20. až 30. let bylo velmi náročné odcestovat do zahraničí. Lidé potřebovali různá povolení, museli žádat různé odbory, ale ani tak jejich cesta nebyla jistá. Komunisté jim vycestování mohli klidně ze dne na den zakázat. A bylo po dovolené. V takových podmínkách se mnoho lidí rozhodlo, že zde žít nebudou. Rozhodli se, že chtějí mít normální život, který bude plný svobody.
Piloti unesli tři letadla
A to, že lidé toužili po svobodě znamenalo, že byli schopní pro svou svobodu udělat cokoliv. Důkazem toho je zcela naplánovaný únos československých letadel. To vše se stalo 24. března 1950. Nikdo s tím tehdy nepočítal. Vše bylo důkladně naplánované a nesmělo dojít k jediné chybě. Problém byl v tom, že piloti, kteří za druhé světové války pracovali ve Velké Británii, byli komunisty považováni za velmi nedůvěryhodné. Většina z nich se však následně rozhodla, že bude pracovat v civilních službách. Jenže někteří z nich byli tehdejším režimem natolik šikanovaní, až skončili ve vězení. To bylo také jedinou možností, jak se těchto lidí zbavit. Ti, kteří ještě mohli létat, byli staženi z mezinárodních linek a nasazeni na vnitrostátní lety.
Organizované bylo vše do jediného detailu
Ale to, že piloti létali vnitrostátní lety, jim nebránilo v tom, aby opustili hranice Československa. Piloti si pro svou akci vybrali tři letadla. Byl to let z Brna, Bratislavy a Ostravy. A všechny měly směřovat do Prahy. V letadlech však bylo málo místa, a proto se piloti rozhodli, že na palubu propašují i své rodiny. Jenže jejich manželky musely cestovat pod svými dívčími jmény, aby nikdo nic nepoznal. Hlavním organizátorem akce byl tehdy 29letý Vít Angetter. Všechny únosy proběhly ve stejnou dobu. Jenom v Bratislavě se únos trochu zkomplikoval. Let se zpozdil kvůli špatnému počasí. Kromě toho let musel překročit takzvanou Sovětskou zónu.
Komunisté zuřili
Proto se také únos těchto tří letadel zapsal do historie jako největší hromadný útěk z komunistického Československa. Tato akce doslova nadzvedla ze židle tehdejší představitele tohoto režimu. Proto se také komunisté rozhodli okamžitě jednat. Začali přemýšlet o tom, jak tyto účastníky potrestat. Všechny z nich v nepřítomnosti odsoudili k doživotním trestům. Na některé v Československu čekal trest smrti. Jediné, k čemu nakonec došlo, bylo ponížení tehdejšího komunistického režimu.
Zdroje: Englishradio, BeyondPrague, Autorský text
