Článek
S Luckou jsme spolu teprve půl roku. Je to skvělá holka - chytrá, vtipná, krásná. Myslel jsem, že jsem konečně našel tu pravou po rozchodu s Petrou, se kterou jsem byl tři roky. Jenže pak přišly Vánoce a s nimi osudová chyba. Dárky jsem kupoval s předstihem. Pro Lucku krásný stříbrný náramek, pro mámu parfém, pro tátu hodinky. A pak jsem v šuplíku našel dárek, který jsem koupil ještě Petře, než jsme se rozešli - náhrdelník s přívěskem ve tvaru srdce. Chtěl jsem ho vyhodit, ale bylo mi to líto. Byl drahý a krásný.
Štědrý večer začal idylicky. Lucka přišla k nám domů, poprvé slavila Vánoce s mojí rodinou. Všechno bylo perfektní - večeře, koledy, pohoda. Pak přišlo rozdávání dárků. Když Lucka rozbalila svůj dárek, na chvíli ztuhla. V krabičce byl náhrdelník - ten, který jsem původně koupil Petře. V tu chvíli mi došlo, že jsem krabičky zaměnil. Ale to nejhorší mělo teprve přijít.
„To je krásné,“ řekla Lucka s úsměvem. Pak otočila přívěsek a její úsměv zmrzl. Na zadní straně byl vyrytý nápis „Pro Petru s láskou“. Ticho, které následovalo, by se dalo krájet. Snažil jsem se to vysvětlit. Že je to omyl, že jsem krabičky zaměnil, že to byl starý dárek. Ale každé moje slovo situaci jen zhoršovalo. Lucka začala křičet, házet věcmi. Rozbila vánoční ozdoby, převrhla stromeček.
Máma se ji snažila uklidnit, ale marně. Lucka byla v amoku. Když začala házet po bytě svíčky, táta zavolal policii. Nikdy nezapomenu na ten pohled - dva policisté v uniformách stojící v našem vánočně vyzdobeném obýváku, mezi střepy a poházenými dárky. Lucka nakonec odjela s policií, která ji odvezla domů. Já zůstal sedět mezi troskami Štědrého večera a přemýšlel, jak se tohle všechno mohlo stát.
Teď, s odstupem času, vidím, jak hloupé bylo nechat si dárek pro bývalou přítelkyni. Jak naivní bylo myslet si, že taková záměna může projít bez následků. A hlavně - jak důležité je udělat tlustou čáru za minulostí, než začneme nový vztah. S Luckou jsme se už neviděli. Poslal jsem jí správný dárek - ten stříbrný náramek - s omluvným dopisem. Vrátila mi ho nerozbalený. Asi to tak má být. Někdy jedna chyba stačí, aby ukázala, že vztah nebyl tak pevný, jak jsme si mysleli.
A ten náhrdelník? Ten jsem konečně vyhodil. Některé věci prostě patří do minulosti - a tam by měly zůstat.
