Článek
Minulý týden přišla na kontrolu mladá matka dvou dětí. Na ruce značkové hodinky, nový iPhone, nehty jak ze salónu. Když jsem se ptala, jestli si hledá práci, jen se ušklíbla. Prý by musela vstávat v šest ráno, a to se jí nechce. Na dávkách dostane víc než za minimální mzdu. A není sama. Denně vidím desítky podobných případů. Mladí, zdraví lidé, kteří by mohli pracovat, ale nechtějí.
Systém jim to umožňuje. Sociální dávky, příspěvek na bydlení, přídavky na děti - když to všechno sečtou, mají víc než člověk s průměrnou mzdou. Nedávno jsem kontrolovala spis jedné rodiny. Na papíře nemajetní, pobírají všechny možné dávky. Ale na Facebooku? Fotky z dovolené v Chorvatsku, nové auto, značkové oblečení. Když jsem se ptala, z čeho to platí, prý půjčky od rodiny. Jasně, to určitě.
Nejhorší jsou ty jejich výmluvy. Nemůžu najít práci. Nikde mě nechtějí. S dětmi to nejde. Přitom pracovních nabídek je spousta, firmy zoufale shání lidi. Ale proč by chodili do práce, když můžou sedět doma a brát dávky? A pak jsou tu ti, co pracují načerno a současně pobírají podporu. Všichni to o nich ví, ale dokázat jim to nemůžeme. Systém je bezmocný. Zatímco poctiví lidé vstávají každé ráno do práce, tihle šikulové berou peníze z obou stran.
Co mě štve nejvíc? Když vidím, jak si tihle lidé žijí lépe než ti, kteří poctivě pracují. Moje kolegyně, samoživitelka, chodí do dvou prací, aby uživila děti. A vedle ní sedí v čekárně paní s drahým telefonem, která nikdy nepracovala a žije si nad poměry z dávek. Systém sociální podpory by měl pomáhat těm, kteří to skutečně potřebují. Nemocným, postiženým, lidem v těžké životní situaci. Ne těm, kteří si z něj udělali životní styl. Ne těm, kteří zneužívají naši solidaritu.
Je čas to změnit. Zpřísnit podmínky pro vyplácení dávek. Lépe kontrolovat, kdo skutečně pomoc potřebuje a kdo systém zneužívá. Protože takhle to dál nejde. Nemůžeme donekonečna živit lidi, kteří pracovat nechtějí. A těm, co si myslí, že je chytré žít z dávek? Jednou je to dožene. Až budou staří, nebudou mít našetřeno na důchod. Až jejich děti vyrostou, předají jim stejný vzorec chování. A to je to nejhorší - vytváříme generaci lidí, pro které je normální žít na úkor ostatních.
Proto píšu tento článek. Protože mlčet už nejde. Protože není fér, aby poctiví lidé dřeli a živili ty, kteří se práci vyhýbají. Systém potřebuje změnu. A my potřebujeme přestat zavírat oči před tím, jak někteří lidé zneužívají naši solidaritu.
Zdroje: autorský text, zpracováno na základě skutečného příběhu
