Článek
Začalo to nevinně. Pohledný muž v uniformě, perfektní angličtina, fotky z misí. Představil se jako americký voják sloužící v Sýrii. Povídali jsme si o životě, o jeho službě, o tom, jak je těžké být daleko od domova. Působil tak opravdově, tak lidsky. Po měsíci přišla ta zpráva. Prý má problém. Našel velkou sumu peněz, kterou potřebuje bezpečně dostat domů. Jenže potřebuje zaplatit speciální povolení. Sliboval, že až peníze dorazí, všechno mi vrátí i s úroky.
Znělo to logicky. Aspoň tehdy. Poslala jsem nejdřív pět tisíc. Pak přišly komplikace. Potřeboval další peníze na převod, na pojištění, na clo. Vždycky to bylo jen „naposledy“. A já, husa hloupá, jsem posílala dál. Celkem jsem přišla o dvě stě tisíc. Všechny úspory, které jsem měla. Když jsem konečně prozřela a přestala posílat peníze, zmizel. Jeho profil se vypařil, zprávy zmizely. Zůstaly jen prázdné sliby a prázdný účet. A hlavně stud. Stud za vlastní hloupost, za to, že jsem byla tak naivní.
Nejhorší jsou reakce okolí. „Jak jsi mohla být tak blbá?“ „To jsi nevěděla o podvodnících?“ „Tobě přeskočilo?“ Jako by nestačilo, že se cítím jako největší trouba pod sluncem. Ještě musím poslouchat, jak jsem naletěla na nejstarší trik v knize. Na policii mi řekli, že takových případů mají desítky týdně. Že peníze už nikdy neuvidím. Že účty vedou do zahraničí a pachatelé jsou nedohledatelní.
Super. Aspoň vím, že v tom nejsem sama. I když to ty peníze nevrátí. Teď sedím nad výpisy z účtu a počítám, jak dlouho budu splácet půjčku, kterou jsem si kvůli němu vzala. Jak dlouho budu muset šetřit, abych se dostala tam, kde jsem byla. A hlavně - jak dlouho bude trvat, než si odpustím vlastní hloupost. Kamarádka mi říká, že jsem jen chtěla věřit v dobro. Že jsem měla srdce na správném místě. Možná. Ale srdce na správném místě vám nezaplatí nájem. A důvěřivost není omluva pro naprostou ztrátu soudnosti.
Co mě štve nejvíc? Že jsem ignorovala všechny varovné signály. Ty urgentní žádosti o peníze. Ty historky, které byly čím dál míň uvěřitelné. Ty sliby, které zněly až moc dobře. Prostě klasický podvodník. A já mu skočila na špek. Píšu tenhle příběh jako varování. Ne proto, že by to něco změnilo na mojí situaci. Ale třeba to někomu otevře oči dřív, než bude pozdě. Než pošle peníze někomu, koho nikdy neviděl. Než uvěří pohádkám o vojácích v nouzi a tajných misích.
Láska přes internet? Může existovat. Ale když po vás někdo chce peníze, je to podvod. Vždycky. Bez výjimky. Já se to naučila tou nejdražší cestou. Doufám, že vy budete chytřejší.
Zdroje: vlastní zkušenost
