Článek
Psali jsme si týdny, hodiny a hodiny jsme trávili na telefonu. Byl vtipný, chytrý, měl zájmy, které se shodovaly s těmi mými. „Takoví chlapi už dneska nejsou,“ říkala mi kamarádka, když jsem jí o něm vyprávěla. Jenže Bořek byl jen začátek. Protože krátce poté jsem poznala Frantu. Pak Jardu. A nakonec Vencu. Až mnohem později mi došlo, že to byl celou dobu ten samý člověk. Podvodník, který si mě dokonale omotal kolem prstu.
Seznámili jsme se online. Všechno bylo skvělé
Seznámili jsme se na seznamce. Bořek měl sympatickou fotku, usměvavý chlap kolem čtyřicítky, prý podnikatel, který hodně cestuje. Hned jsme si začali rozumět. „Jsem hodně pracovně vytížený, ale moc bych tě rád poznal,“ napsal mi hned první den. Od rána do večera jsme si psali. Posílal mi fotky z různých míst, fotil snídaně v kavárnách, ukazoval mi své „pracovní cesty“. Vypadalo to tak opravdově. A hlavně – měl odpověď na všechno.
Když jsem se ho zeptala, proč nemá žádné sociální sítě, odpověděl: „Nemám na to čas, soukromí je pro mě důležité.“ Když jsem navrhla videohovor, řekl: „Promiň, ale nemám moc rád kamery. Možná někdy, až budeme mít víc času.“ A já? Věřila jsem mu.
Pak z ničeho nic zmizel
Jednoho dne mi napsal, že má spoustu práce a že se mi ozve, až bude mít čas. Jenže neozval se. Dny se změnily v týdny. Začala jsem mít zvláštní pocit. A pak, když jsem se rozhodla na něj zapomenout, mi na jiné seznamce napsal někdo nový. Jmenoval se Franta.
Byl jiný než Bořek. Jiná fotka, jiný věk, ale styl psaní? Ten byl stejný. A hlavně – říkal mi stejné věci. „Jsem hodně vytížený, ale moc rád bych tě poznal.“ Začala jsem si všímat podivných detailů. Tentokrát jsem byla opatrnější. Po pár dnech jsem se Franty zeptala na něco, co mi kdysi vyprávěl Bořek. A on mi odpověděl úplně stejně. Stejnými slovy. Stejnou frází. Začala jsem se dívat na jeho profil pozorněji. Žádné další fotky, žádné konkrétní informace. A pak mi to došlo. Bořek a Franta byli ta samá osoba.
Ale pak přišli Jarda a Venca
Řekla jsem si, že je to náhoda. Někdo využívá stejný styl komunikace, stejný přístup. Jenže pak jsem si založila další profil – jen na zkoušku.
A hádejte co? Ozval se mi Jarda. A po něm Venca. Stejný styl psaní. Stejný přístup. Stejná slova. Jen jiná fotka. Tentokrát jsem se rozhodla ho konfrontovat. Napsala jsem mu, že vím, že je Bořek, Franta, Jarda i Venca. A jeho reakce? Okamžitě mě zablokoval.
Byl to dokonalý podvodník
Dnes už vím, že jsem měla velké štěstí. Nikdy jsem mu neposlala peníze, nikdy jsem se s ním nesetkala. Ale kdybych byla naivnější? Mohlo to dopadnout jinak. Na internetu je spousta lidí jako on. Hrají si na někoho jiného, manipulují, a když získají důvěru, přejdou k tomu nejhoršímu – začnou žádat peníze, citově vydírat.
A to nejhorší? Nikdy nevíte, kolik „jmen“ vlastně mají.
Dnes už vím, že ne každý, kdo se na internetu tváří mile, je takový i ve skutečnosti. A že někdy si musíme dávat pozor nejen na Bořky, ale i na Franty, Jardy a Vency.
