Článek
Přitom realita je taková, že s tímto vzděláním může být ráda i za takovou nabídku. e to smutný paradox dnešní doby. Mladí lidé vycházejí ze speciálních škol s představou, že jim svět leží u nohou. Jenže pak narazí na realitu pracovního trhu. A místo aby přijali práci, která odpovídá jejich kvalifikaci, radši sedí doma na dávkách a stěžují si, jak je společnost diskriminuje. Podívejme se pravdě do očí - speciální škola není vysoká škola. Je to vzdělání, které má své limity. A není na tom nic špatného pracovat jako uklízečka, pomocná síla v kuchyni nebo skladník.
Je to poctivá práce, za kterou se nikdo nemusí stydět. Horší je sedět doma a čekat na lepší nabídku, která nikdy nepřijde. Tihle mladí lidé často žijí v bludu, který jim někdo vštípil. Že si zaslouží víc, že jsou na některé práce příliš dobří. Ale kdo jim to nakukal? Systém, který jim dává falešné naděje? Nebo rodiče, kteří nechtějí vidět realitu? Práce uklízečky není žádná ostuda. Je to stabilní zaměstnání s pravidelným příjmem. Navíc dnes už i tato pozice nabízí různé benefity - stravenky, příspěvky na dovolenou, sick days. To je víc než sedět doma na sociálních dávkách a snít o lepší budoucnosti.
Je načase přestat si hrát na něco, co nejsme. Každá práce má svou důstojnost, pokud je vykonávána poctivě. A kdo si myslí, že je na některou práci příliš dobrý, by si měl uvědomit, že bez práce není ani ta důstojnost, po které tak touží.Místo věčného odmítání nabídek by tihle mladí lidé měli být vděční za každou příležitost. Protože jen skrze práci, jakoukoliv práci, se mohou posunout dál. Získat zkušenosti, pracovní návyky, reference. A třeba časem najít i něco lepšího. Ale sedět doma a čekat na zázrak? To není cesta k lepšímu životu.
Je to tvrdá pravda, ale někdo ji říct musí. Když má člověk speciální školu, nemůže očekávat, že bude hned ředitelem banky. Musí začít od píky, přijmout práci, která je k dispozici, a postupně se vypracovat. Protože jediná ostudná práce je ta, kterou člověk nedělá, protože se za ni stydí. A než někdo začne křičet o diskriminaci a předsudcích - není to o tom. Je to o realitě pracovního trhu. O tom, že každá kvalifikace má své uplatnění. A kdo není ochotný přijmout práci odpovídající jeho vzdělání, ten si za svou situaci může sám.
Je nejvyšší čas přestat žít v iluzích a začít pracovat. Protože jen tak se člověk může někam posunout. A jestli někdo považuje práci uklízečky za podřadnou? Jeho problém. Tisíce lidí tuhle práci dělají poctivě a žijí z ní důstojný život. To je víc než sedět doma a stěžovat si na nespravedlnost světa.
