Článek
Znám Petru patnáct let, byly jsme nejlepší kamarádky. Vídala jsem, jak se k Tomášovi chová. Věčně unavená, neupravená, bez zájmu o jeho potřeby. Nemám čas, musím tohle, musím tamto, byla její věčná výmluva. Zatímco on toužil po pozornosti, po uznání, po ženě, která ho ocení. Začalo to nevinně. Pracovní večeře, protože jsme oba v podobném oboru. Dlouhé rozhovory o všem možném. Viděla jsem v něm muže, ne jen Petřina manžela. A hlavně - dala jsem mu to, co doma postrádal. Zájem, obdiv, péči.
„S tebou se cítím jako chlap,“ řekl mi jednou po večeři. „Doma jsem jen bankomat a opravář.“ A měl pravdu. Petra ho brala jako samozřejmost. Nevšímala si, když si vzal novou košili. Nechválila ho za pracovní úspěchy. Prostě tam jen byl. Náš vztah se vyvíjel postupně. Žádná divoká vášeň, žádné drama. Jen rostoucí porozumění, vzájemný respekt a ano, nakonec i láska. Když se Petra dozvěděla pravdu, byla zdrcená. Ale upřímně? Co čekala?
„Jsi hrozná přítelkyně,“ křičela na mě. Možná má pravdu. Ale já jsem lepší partnerka než ona. Starám se o Tomáše, zajímám se o jeho práci, podporuji ho. Dělám všechno to, co ona zanedbávala roky. Teď žijeme spolu a jsme šťastní. Tomáš rozkvétá, jeho kariéra jde nahoru, září spokojeností. A Petra? Ta se všem stěžuje, jak jsem jí zničila život. Ale nezničila jsem ho já - zničila si ho sama svou lhostejností.
Proto píšu tento příběh. Ne abych se ospravedlnila, ale jako varování pro všechny ženy, které berou své manžely jako samozřejmost. Které si myslí, že stačí být manželka a nic víc. Protože vždycky se najde někdo, kdo jim dá to, co doma postrádají. A Petře? Té vzkazuji - místo abys mě obviňovala, zamysli se nad tím, proč Tomáš odešel. Proč hledal jinde to, co měl najít doma. Protože manželství není jen papír - je to každodenní práce, péče a pozornost.
Možná si říkáte, že jsem bezcitná. Že takhle přece pravá kamarádka nejedná. Ale já věřím, že jsem udělala správnou věc - pro sebe i pro Tomáše. A upřímně? Lepší čistý konec než roky předstírání a nespokojenosti. Dnes, po roce společného života, vím, že to bylo správné rozhodnutí. Tomáš je šťastný, já jsem šťastná. A Petra? Ta má šanci najít si někoho, o koho se bude chtít skutečně starat.
Protože někdy musíte ztratit všechno, abyste se naučili si vážit toho, co máte. A všem ženám bych chtěla vzkázat - starejte se o své muže. Ne proto, že by byli bezmocní, ale proto, že si zaslouží pozornost a péči. Jinak se může stát, že jednoho dne najdou někoho, kdo jim to dá. Třeba vaši nejlepší kamarádku. Protože láska není jen o společné adrese a svatebním listu. Je o každodenní pozornosti, péči a zájmu. A kdo to nepochopí, nemůže se divit, když o všechno přijde.
Zdroje: autorský text
