Článek
Možná je to tím, že jsem tak byla vychovaná, možná tím, že mám v sobě zakódovaný jakýsi vnitřní stres z toho, že bych mohla někoho zklamat. Ale co je jisté, nikdy se mi nestalo to, co ten den.
Ten den, kdy jsem si myslela, že je všechno v pořádku.
Kdy jsem se vzbudila podle budíku, udělala ranní rutinu, vypila kávu, oblékla se, vzala si kabelku – a až po hodině mi došlo, že něco nehraje. Že mi chybí celá jedna hodina mého života.
A když mi to došlo, zůstala jsem stát jako opařená.
Den, kdy jsem přišla o hodinu
Ten den měl být obyčejný. Vstanu, nachystám se, vyrazím do práce. Prostě klasika, žádné drama. Budík jsem měla nastavený na 6:30. Večer jsem si vše nachystala, abych ráno nemusela nic řešit – oblečení, snídani, dokonce i kabelku jsem si dala ke dveřím. Ráno mělo proběhnout hladce.
A taky že proběhlo. Zazvonil budík, já ho vypla, vstala jsem.
Nechala jsem si na všechno dost času, jak to mám ráda. V klidu jsem si vypila kávu, projela telefon, trochu se zasnila, oblékla se, nahodila řasenku, zkontrolovala před zrcadlem, že vypadám k světu.
A pak, když jsem si oblékala kabát a chystala se vyrazit… se to stalo.
Podívala jsem se na hodiny. A najednou mi ztuhla krev v žilách.
Bylo o hodinu víc, než mělo být.
Jak jsem mohla ztratit celou hodinu?
Stála jsem tam, hlava mi šrotovala na plné obrátky, a já nechápala, co se právě stalo.
Podívala jsem se na telefon. Čas odpovídal hodinám v bytě.
Podívala jsem se na notebook. Taky to samé.
A v tu chvíli se mi zatajil dech. Ne, já jsem nepřišla o hodinu. Já jsem zapomněla, že se měnil čas!
Klasická podzimní past
Poslední říjnový víkend. Klasika. Změna letního času na zimní.
Každý rok se posouvají hodiny o hodinu zpět, z dvou na jednu, což znamená, že se vlastně vyspíme o hodinu déle. Super, že? Pokud o tom víte.
Což já očividně nevěděla.
A tak jsem si vlastně nevědomky přivstala o hodinu dřív.
V tu chvíli jsem se začala smát. Ne nahlas – spíš takovým tím hysterickým smíchem, když vám dojde, jak absurdní situaci jste právě vytvořili sami sobě.
Já, která vždycky všechno pečlivě plánuje, jsem prostě zapomněla na změnu času.
Jak jsem si mohla nevšimnout?
Nechápu, jak mi to mohlo uniknout. Vždyť o tom mluví všude. V televizi, na internetu, dokonce mi to připomínala i aplikace v mobilu. A já? Já jsem to naprosto vypustila.
Přitom je to každý rok stejné. Jednou na jaře nás to obere o hodinu spánku a na podzim nám ji zase vrátí.
Jenže já žila v domnění, že je prostě ráno jako každé jiné.
A tak jsem celou tu dobu žila v alternativní realitě.
No a co teď?
Když mi došlo, že mám vlastně celou hodinu navíc, chvíli jsem se cítila fakt hloupě. Ale pak mě to vlastně pobavilo.
Protože víte co? Jak často dostanete hodinu zdarma?
Hodinu, kterou normálně nemáte?
A tak jsem si dala ještě jednu kávu. Pustila si hudbu, dala si nohy na stůl a chvíli si užívala ten pocit, že mám něco navíc.
Že mám celou hodinu, se kterou můžu naložit, jak chci.
Poučení? Dvě věci. Za prvé: Vždycky si kontrolujte změnu času. Za druhé: Občas je fajn mít hodinu navíc – a neřešit, jak k ní došlo. Protože jak často se vám v životě stane, že místo paniky a stresu můžete najednou jen tak sedět a nic nedělat? A víte co? Já si tu hodinu užila.
