Článek
Vlastně jsem jen doufala, že mě vezmou – že neřeknou to známé „ozveme se“, které se nikdy neozve. Ale to, co se stalo potom, mi kompletně převrátilo pohled na to, jak trh práce funguje. A taky na to, že někdy ty nejméně nablýskané příležitosti přinesou nejvíc.
Vcházela jsem do areálu logistické firmy s pocitem, že jdu spíš na brigádu než na práci, která by stála za to. Moje očekávání odpovídala stereotypu: práce fyzicky náročná, špatně placená, s minimální možností růstu. Ale už během prvních minut mi došlo, že realita může být úplně jiná. Nejenže mi nabídli okamžitý nástup, ale také mi ukázali platovou strukturu, která mi naprosto vyrazila dech.
Za pozici skladové koordinátorky, což znamenalo práce se čtečkou, evidence zásilek, kontrola balení a občasná výpomoc na příjmu, mi nabídli nástupní plat 36 000 korun hrubého. K tomu stravenkový paušál, příspěvek na dopravu a bonusy za směnnost. Nešlo o žádnou řídicí funkci, ale běžné místo. Přesto mi po všech srážkách měsíčně přišlo téměř 31 000 čistého. A to už je částka, na kterou v dnešní době nedosáhne vůbec každý.
Pro srovnání – moje předchozí šéfová, u které jsem pracovala v kanceláři jako administrativní podpora, měla po deseti letech v oboru 29 000 čistého. Služební telefon, ano, ale za cenu stresu, práce přes čas a neustálé zodpovědnosti. A hlavně – bez fyzického pohybu, bez viditelného výsledku. Tam jsem seděla za monitorem a hleděla do tabulek. Tady jsem viděla, co se mnou prošlo, co jsem zvládla za den odbavit, a ten pocit uspokojení byl úplně jiný.
Zjistila jsem, že v současnosti je skladové hospodářství jedním z oborů, kde mzdy rostou výrazně rychleji než jinde. Nejen kvůli nedostatku lidí, ale i proto, že firmy zjišťují, že spolehlivý pracovník v logistice je často důležitější než někdo v klimatizované kanceláři, který se jen přesouvá mezi maily. Podle údajů portálu Platy.cz se mzda skladníků v Praze i některých krajských městech pohybuje od 30 do 40 tisíc korun, a pokud pracujete na směny nebo s VZV, dostanete se i přes 45 tisíc.
A co víc – některé firmy nabízejí za doporučení nového zaměstnance bonus až 20 000 korun. To není žádná výjimka. Potřebují lidi. Potřebují spolehlivost. A v době, kdy si každý druhý stěžuje na inflaci a zdražování, je tohle práce, která zkrátka uživí.
Samozřejmě, má to i svou daň. Práce ve skladu není pro každého. Je potřeba být v kondici, zvládat dlouhé směny, někdy i noční. Ale mě na tom paradoxně baví právě ta fyzická stránka. Po letech sezení u počítače mi připadá, že konečně žiju. Hýbu se, nejsem unavená z „ničehodělání“, a večer padnu do postele a spím jako dítě. Neřeším pracovní stres, neberu si nic domů. A to je v dnešní době, kdy vyhoření není sprosté slovo, obrovská výhra.
Navíc se mi otevřely dveře k dalším možnostem. Zaměstnavatel mi zaplatil školení na vysokozdvižný vozík a nabídl mi, že pokud budu chtít, mohu časem přejít na vedoucí směny. Tam už je nástup kolem 45 tisíc, a s odměnami klidně přes padesát. To jsou částky, o kterých se v mnoha kancelářích ani nesní. A hlavně – člověk se tam dostane jen svou prací, ne politikou nebo známostmi.
Mluvila jsem i s kolegy, kteří nastoupili před rokem a půl a už dnes mají vyšší plat než jejich partneři s vysokoškolským titulem. Jeden z nich přišel z oboru IT, který ho přestal bavit. Dnes si libuje, že konečně dělá „pořádnou“ práci a má od ní klid. A přitom si vydělá přes 50 tisíc měsíčně. Bez stresu, bez mailových pekel, bez večerních telefonátů od šéfů.
Možná si říkáte – no jo, ale to není pro každého. A máte pravdu. Jenže v době, kdy se inflace neptá a každý z nás hledá, kde ušetřit nebo si přivydělat, je důležité dívat se i tam, kam jsme dřív koukat nechtěli. Možná právě ve skladu najdete víc než výplatu – možná tam najdete klid, nové tempo života, sebevědomí. Tak jako já.
A když se mě dnes někdo zeptá, co dělám, neříkám už „jenom ve skladu“. Říkám hrdě, že tam pracuju. Protože díky tomu mám zaplacený nájem, plnou ledničku, dovolenou i jistotu, že mě práce neunese. Ale já ji zvládnu.
