Článek
Dnes je mu devadesát. Poslední roky tráví v rozlehlé vile v pražském Braníku, kam se nastěhoval už v sedmdesátých letech. Tehdy byl dům v dezolátním stavu, ale postupně ho přetvořil podle svých představ. Z ruiny vzniklo místo, které se nedá popsat jinak než jako Saudkův svět – dvanáct pokojů, suterénní ateliér, barevné stěny, starožitnosti vedle moderny, sochy rozeseté po zahradě. A spousta knih. Na každé ploše, co zůstane volná.
Ve vile žije s manželkou Pavlínou a třemi dětmi. Dům ale nepatří jemu. Před lety ho věnoval své dceři Marii. Ta si prošla těžším obdobím, zvládla léčbu ze závislosti, a dnes žije klidným životem s vlastní rodinou. Se svým otcem má blízký vztah. V domě zůstali oba – otec v přízemí, dcera o patro výš. Tak nějak se to usadilo.
Na první pohled to působí velkolepě, ale když dojde na praktické věci, místa prý není nikdy dost. Pavlína Saudková sbírá knihy a pomalu přestává mít kam je dávat. Až se některé z dětí odstěhuje, plánuje z jedné místnosti udělat knihovnu. Zatím ale stále bydlí všichni pohromadě.
Zahrada je kapitola sama pro sebe. Spíš než udržovaný trávník připomíná džungli bez začátku a konce. Roste tu všechno, co si najde cestu. V jednom koutě je jezírko, do kterého kdysi někdo přinesl pár rybek. Přežily zimu a dnes v něm plavou jako v uzavřeném ekosystému. Kousek dál stojí socha, která vypadá jako zadek – jedna z mnoha Saudkových instalací, které rozmístil do prostoru tak, aby je člověk musel chvíli hledat. Každý roh v sobě něco skrývá.
„Když jsme se sem původně stěhovali, přišly mi to prostory velké. Teď po letech, když jsme se zabydleli, to tak už nevidím. Jsem například velkou sběratelkou knih a nemám je kam dát. Říkám si, že až se jednou děti odstěhují, udělám si z jedné místnosti knihovnu,“ svěřila se se svými plány Pavlína Saudková. Láska k domům a místům je u něj dlouhodobá. Během života investoval do několika nemovitostí. Nechal postavit dva domy, zrekonstruoval chalupu, kterou si zvelebil k obrazu svému. Většinu z toho už ale nevlastní.
Čas, vztahy, různá rozhodnutí – všechno se měnilo. Některé věci prostě pustil, jiné pustily jeho. A pak jsou tu děti. Hodně dětí. Kolik jich přesně je, nikdo neví. Ani on ne. Odhady se pohybují někde mezi patnácti a šestnácti, některé jsou dávno dospělé, jiné ještě chodí do školy. Má dokonce pravnuka, který je o třináct let starší než jeho nejmladší syn. Čas u Saudků běží jinak. Ne v přehledných tabulkách, ale ve vrstvách.
A přestože je známý především jako milovník žen, sám kdysi přiznal, že měl období, kdy ho přitahovali pouze muži. Nikdy to nevysvětloval, nikdy se k tomu nevracel. Bral to jako jednu z kapitol. Tak jako všechno ostatní.
Zdroje: sedmicka.tyden.cz, lifee.cz, idnes.cz
