Článek
Malý Matýsek vidí svého otce jen přes obrazovku. Jeho maminka se snaží tříletému synovi vysvětlit, proč táta nemůže vystoupit z televize a obejmout ho. Situace, která jí láme srdce, a zdá se, že řešení je v nedohlednu. Andrea a Lukáš spolu chodili od střední školy. Byli to ti dva, co o nich každý říkal, že spolu zůstanou navždy. Jenže osud jim připravil nečekaný zvrat. Lukáš, nadějný dokumentarista, dostal nabídku pracovat v zahraničí. „Bylo to těsně před narozením Matýska. Jít, nebo nejít – tohle rozhodování nás trápilo celé měsíce. Nakonec jsme se rozhodli, že takovou příležitost nemůže odmítnout,“ vzpomíná mladá maminka. Lukáš odletěl do jižní Asie točit sérii dokumentů o tamní kultuře a přírodě. Z původně plánovaných šesti měsíců se staly už dva roky.
Táta z obrazovky
Malý Matýsek svého tátu zná jen z videohovorů. „Od malička mu ukazuju fotky, voláme si přes video, ale přece jen je mu teď už tři a půl roku a začíná se ptát,“ vysvětluje Andrea s povzdechem. Poslední dobou je to stále složitější. Matýsek si totiž vytvořil vlastní představu o tom, kde jeho táta vlastně je. „Jednou jsme se dívali na televizi, tam běžel nějaký dokument o zvířatech. A Matýsek najednou vykřikl – táta! Myslel si, že tam bydlí, protože ho vidí jen na obrazovce.“
Od té doby chlapec pravidelně chodí k televizi, klepe na obrazovku a volá tatínka. „Když mu pustím nějaký pořad, sedne si před obrazovku a šeptá – táto, přijď za mnou. Je to naprosto srdcervoucí,“ popisuje Andrea situaci, která ji citově ničí. Snažila se mu vysvětlit, že tatínek žije v jiné zemi, že pracuje daleko, ale pro tříleté dítě je takový koncept příliš abstraktní. Andrea už vyzkoušela snad všechno. Navštívila i dětského psychologa. „Doporučil mi, ať Matýskovi ukazuju na mapě, kde táta je, ať mu pošleme balíček, který dáme spolu do poštovní schránky, aby viděl, že táta je skutečný.
Jenže on stejně, když pak vidí Lukáše na obrazovce, běží k televizi a hledá ho tam." Balíčky posílají pravidelně oběma směry, Matýsek má plno dárků a fotek od táty, ale představa, že táta bydlí v televizi, je silnější. „Jednou jsem ho našla, jak se snaží vlézt za televizi. Prý chce jít za tátou. To mě úplně dorazilo,“ přiznává mladá matka. Psycholog jí vysvětlil, že v tomto věku děti ještě nechápou koncept vzdálenosti a virtuální komunikace. Pro Matýska je jeho táta někdo, koho vidí na obrazovce – tedy logicky někdo, kdo v té obrazovce žije.
Měl by se vrátit?
Lukášovi zbývá ještě minimálně rok práce v zahraničí. „Mluvíme o tom, jestli by neměl práci ukončit a vrátit se. Ale je to jeho životní šance. Já ho nechci o to připravit,“ přemýšlí nahlas Andrea. Zároveň si uvědomuje, jak důležitá je otcovská role v životě malého chlapce. „Matýsek začíná být čím dál zvídavější. Ptá se, proč jiní kluci mají tátu doma a proč jeho táta nemůže vystoupit z té televize. Někdy se rozbrečí a já nevím, co mu mám říct.“
Situace je o to těžší, že Lukáš svou rodinu strašně postrádá. Při každém hovoru je vidět, jak moc by chtěl svého syna obejmout. „Pokaždé, když skončíme hovor, tak Lukáš brečí. Já to vím, i když to nedává najevo. Je mezi dvěma mlýnskými kameny – vysněnou prací a rodinou,“ vysvětluje Andrea.
V současné době zvažují kompromis. „Možná by mohl přiletět aspoň na měsíc. Aby Matýsek viděl, že táta je skutečný, že ho může obejmout, že není jen v té obrazovce,“ uvažuje Andrea. Zároveň přemýšlí, jestli by nebylo řešením, aby se za Lukášem s Matýskem vypravili alespoň na nějakou dobu oni. „Jenže to by znamenalo vytrhnout Matýska z jeho prostředí, od babičky a dědy, kteří nám hodně pomáhají.“
Andrea doufá, že čas všechno vyřeší. „Možná až bude Matýsek starší, pochopí to lépe. Ale kolikrát, když vidím, jak hledá tátu za televizí, mám pocit, že děláme něco špatně. Že by se Lukáš měl prostě sbalit a přijet domů.“ Zároveň ale nechce, aby její partner jednou své rodině vyčítal, že kvůli nim zahodil životní příležitost. Je to začarovaný kruh, ze kterého zatím nevidí cestu ven.
Zdroj: autorský článek
