Článek
Víc než deset let patří mezi jména, která si většina Čechů spojí se zimními olympiádami, rekordy a vytrvalostí. Přesto se Martina Sáblíková nikdy nehrnula do světa reflektorů. Po každé sezoně si sbalí věci a zamíří zpět tam, kde se cítí nejvíc sama sebou, a to na Vysočinu. Jen pár minut jízdy od Žďáru nad Sázavou si postavila dům, který od začátku zamýšlela jako skutečný domov. Nešlo o žádný výstřední projekt, spíš o promyšlené útočiště na místě, kde člověk uslyší víc vítr v korunách stromů než ruch silnic. „Toužila jsem po klidném prostředí s výhledem do okolní krajiny. Mohu chodit na procházky v přírodě, což je pro mě uklidňující,“ řekla před lety pro hobbyBlesk.cz.
Místo, které uklidňuje, stavba podle vlastního pocitu
Obec Počítky leží v krajině, která působí obyčejně – ale právě v tom je její kouzlo. Klidné okolí, blízkost lesů a volný výhled do dálky byly tím, co Martinu přesvědčilo, že právě tady chce žít. Říká, že jí příroda pomáhá zůstat v rovnováze. Když si potřebuje oddechnout, vezme si bundu, vyjde z domu a jde se jen tak projít. Dům, který tu vyrostl, nemá ambice budit pozornost. Sedlová střecha, klasické podkroví a jednoduchý tvar nenápadně zapadá mezi další domy v okolí.
„Přijde mi, že šikmá střecha prostě k domku patří,“ svěřila Martina Blesku.cz. Přesně tak si to představovala. Zkušenost s bydlením v podkrovním bytě ji utvrdila v tom, že jí tenhle typ prostoru vyhovuje – a že nepotřebuje nic navíc. Zvolené barvy dávají domu výraz, ale zároveň nepůsobí okázale. Světlá omítka a tmavá krytina se doplňují s detaily ze dřeva. Všechno je tu čisté, střídmé, ale příjemné na pohled. Není to žádná výkladní skříň architektury, spíš místo, které má sloužit – a přitom působit dobře.
Uvnitř je to hlavně o pohodě
Ve vnitřním uspořádání domu je znát snaha o pořádek i osobní vztah k věcem. Prostor je otevřený, ale útulný. Dřevěné trámy v krovu nejsou schované, naopak zůstávají viditelné a vytvářejí zvláštní teplo domova. Všechno tu má své místo. Dekorace a doplňky nevznikly podle katalogu, ale během let, často na cestách nebo od blízkých. Místo dokonalé stylizace je tu vidět osobní otisk – fotografie, suvenýry, drobnosti s příběhem. Nejde o žádný designový koncept, ale o přirozené prostředí, kde se dá dobře žít.
Léto 2022 přineslo do Počítek něco, co tu nikdo nečekal. Prudký liják způsobil, že se z potoka stal během chvíle divoký proud. Voda se valila i z okolních luk, a než se stihlo cokoli udělat, zaplavila několik pozemků v nové zástavbě. Dům Martiny Sáblíkové byl přímo v cestě. Ačkoliv měla kolem parcely vybudovaný ochranný val, velké množství vody si stejně našlo cestu. Zahrada utrpěla škody – nánosy bahna, zničené rostliny, zpustošený terén. Samotný dům ale odolal. I tak to ale byla připomínka, že příroda má svoji sílu a že klidná krajina může být i nečekaně drsná.
Navzdory nepříjemné zkušenosti zůstává pro Sáblíkovou tenhle dům místem, které má smysl. Nejen kvůli samotné stavbě, ale hlavně díky tomu, co ji obklopuje. Ticho, prostor a blízkost rodného kraje jí dávají možnost načerpat novou energii. Není to sídlo plné luxusu ani ukázka moderní architektury. Ale funguje jako přístav. A ten někdy znamená víc než cokoli jiného.
Zdroje: hobby.blesk.cz, idnes.cz, blesk.cz
