Článek
Pět dní v kempu u znojemské přehrady s příbuznými a třemi dětmi rozhodně nebyl ten luxus, který si představovala. Radka se vrátila domů s manželem a dcerou po pěti propršených dnech ve stanu. Původně plánovali delší pobyt, ale počasí a zlobivý synovec jim zkrátili plány. Když potkala sousedku s nákupem, ta si je hned změřila pohledem. „No vy se ale opálíte! To se máte, že můžete pořád někam k moři, my s Jirkou letos nikam nemůžeme,“ prohodila s neskrývanou hořkostí. Radka zaváhala, jestli má vysvětlovat, že její opálení pochází hlavně z práce na zahradě před odjezdem a z jediného slunečného dne u znojemské přehrady. Nakonec ale jen pokrčila rameny a usmála se. Nechtěla kazit sousedce její představu o luxusním životě, který ve skutečnosti nevedli.
Když představy vítězí nad realitou
Tahle drobná příhoda ukazuje něco, co známe všichni. Lidé si často vytvářejí příběhy o životech druhých, které nemají s realitou nic společného. To, co zvnějšku vypadá jako závistí hodnota dovolená, může být ve skutečnosti úmorná výprava s pláčem dětí, hádkami s příbuznými a nekonečným balením a rozbalováním věcí v dešti. Zatímco jedni v dobré víře závidí domnělý luxus, druzí se trápí pocitem, že jim život nepřeje tolik jako ostatním. Radka si během těch pěti dnů u znojemské přehrady kolikrát vzpomněla na domov a toužila po vlastní posteli. Její sousedka mezitím trávila večery tím, že procházela Instagram a záviděla dovolenkujícím.
Podobné nedorozumění není nijak vzácné. Máme tendenci ukazovat světu jen vylepšenou verzi svých životů a stejně tak máme sklon vidět v životech druhých hlavně to, co nám samotným chybí. Radčina sousedka, unavená péčí o nemocnou matku, skutečně nemohla na dovolenou odjet. Ve své představě si ale vykreslila, jak Radčina rodina bezstarostně leží na pláži, popíjí koktejly a nemají žádné starosti. Realita letní dovolené s dětmi byla úplně jiná – nekonečné řešení programu, když prší, naštvaný manžel, který musel každý den vylévat vodu ze stanu, a frustrovaná dcera, která přišla o svůj oblíbený batůžek.
Co děláme se závistí druhých
Pro Radku bylo to setkání na chodbě zvláštním momentem. Mohla situaci vyjasnit, ale něco ji zastavilo. Uvědomila si, že by připravila sousedku o její přesvědčení, že někteří lidé mají prostě lepší život, a to by bylo možná ještě bolestnější než ta závist. Místo toho se rozhodla, že příště možná vezme pro sousedku nějakou drobnost, až skutečně někam pojedou. Mnozí z nás se ocitli v podobné situaci – vidíme, že nám někdo závidí něco, co ve skutečnosti ani nemáme nebo co není tak skvělé, jak se zdá. První reakcí může být potřeba uvést věci na pravou míru. Ale někdy je milosrdnější nechat lidem jejich iluze.
Za závistí často stojí vlastní nespokojenost a touha po úniku z reality. Představujeme si, že někde jinde, v jiném životě, je to všechno jednodušší, krásnější a bezstarostnější. Radčina sousedka si neužívala svůj život v malém bytě, kde se starala o maminku s Alzheimerovou chorobou. Místo aby přijala, že i toto období je součástí života, upínala svou pozornost k domnělému štěstí ostatních. Skutečnost, že Radka trávila pět dní v nevyhřátém stanu s naštvaným manželem, zatímco dcera neustále vyžadovala pozornost, by nezměnila nic na tom, že sousedka svůj vlastní život vnímala jako nespravedlivý.
Když si konečně řekneme pravdu
O týden později se ženy potkaly znovu – tentokrát u popelnic. Radka se rozhodla, že stojí za to být upřímná. „Víte, my jsme vůbec nebyli u moře, byli jsme jen pět dní u Znojma v kempu, a ještě většinu času pršelo,“ přiznala s úsměvem. Čekala pobavení nebo rozpaky, ale sousedka se místo toho rozplakala. Po chvíli se svěřila, že její matka se zhoršila a ona si připadá úplně uvězněná ve svém životě. Nešlo o dovolenou, šlo o pocit, že nemá žádnou svobodu, žádnou šanci na změnu. Radku to překvapilo – vždycky si myslela, že sousedka je jen trochu nepříjemná a závistivá. Nikdy ji nenapadlo, čím prochází.
Ta upřímná chvíle změnila jejich vztah. Někdy to, co vypadá jako prostá závist, je ve skutečnosti voláním o pomoc, projevem osamělosti nebo zoufalství. Radka začala pravidelně zvát sousedku na kávu a občas jí i pomohla s péčí o maminku. Najednou pochopila, že za závistivými poznámkami se skrývala jen potřeba lidského kontaktu a pochopení. Na oplátku zjistila, že sousedka je skvělá kuchařka a zná spoustu rodinných receptů, které ráda předává dál.
Když se za závistí skrývá něco jiného
Příběh Radky a její sousedky nám připomíná, že mezi lidmi často probíhá nevyřčená komunikace. To, co vypadá jako závist nebo hořkost, může být jen nešikovný způsob, jak navázat kontakt nebo jak vyjádřit vlastní bolest. Jakmile odložíme předstírání a dovolíme si být zranitelní, otevírá se prostor pro skutečné spojení. Radka nikdy nelitovala, že nakonec přiznala, jak jejich „úžasná dovolená“ vypadala ve skutečnosti. I když možná připravila sousedku o její iluze, dala jí něco cennějšího – upřímnost a později i přátelství.
Po několika měsících, když Radka s rodinou skutečně odjela na dovolenou k moři, pozvali sousedku, aby jela s nimi. Na tu její původní poznámku o moři si občas s úsměvem vzpomněly, když společně seděly na terase s výhledem na Jadran. Život není takový, jak si představujeme, že ho žijí ostatní – je přesně takový, jak ho žijeme my sami. A někdy stačí trocha upřímnosti, abychom objevili, že za fasádami domů i lidí se skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá.
