Článek
Místo, kde se potkává historie s každodenním životem. A hlavně místo, které mluví – o ní, o její cestě, i o všem, co je jí blízké. Narodila se ve Francii, vyrůstala v klášterní škole, kde začala tančit balet a snít o divadle. Studovala v Ženevě, ale osud ji později přivedl do Česka. Přesněji řečeno Bolek Polívka. Jejich setkání znamenalo nejen začátek vztahu, ale i zásadní zlom v její kariéře. Od té doby zůstala. A zůstala naplno.
Za roky, které tu strávila, si Chantal získala respekt nejen jako herečka, ale i jako člověk s výrazným vkusem, hlubokým citem pro umění a schopností vnímat krásu ve věcech, které jiní přehlédnou. Kromě divadla a filmu věnuje energii také Nadaci Archa Chantal, která pomáhá zútulňovat nemocniční prostředí pro děti. A samozřejmě svému synovi – herci Vladimíru Polívkovi.
Byt, který má duši, obdivují i světoví architenti
Její pražský byt je vše, jen ne sterilní. Jakmile do něj vstoupíte, máte pocit, že jste v ateliéru. Nebo spíš v galerii. Chodba plná obrazů a sošek, starožitnosti z bleších trhů, dekorace s příběhem. Nic tu není náhodné a nic tu není nové jen proto, že je to trendy. Všechno má svou historii. Svůj důvod. Své místo. Dominantou celého bytu je kuchyně. Ne kvůli designu, ale kvůli atmosféře. Uprostřed stojí starý řeznický špalek, který Chantal proměnila v dekorativní stůl – a kolem něj se točí život. Setkání, večeře, rozhovory, obyčejné chvíle. V kuchyni se mísí moderní spotřebiče s retro kousky, francouzský šarm s českou praktičností. I proto působí autenticky. Ne jako z časopisu o bydlení, ale jako místo, kde se skutečně žije.
Kuchyňský stůl, u kterého Chantal hostí přátele, nese patinu desítek let. Není uhlazený, není nový, ale je plný vzpomínek. A přesně to má pro ni hodnotu. Není důležité, kolik co stálo, ale co s tím člověk prožil. A jak se u toho cítil. Chantal nikdy neskrývala, že má ráda věci, které mají charakter. Sama si často doplňuje byt nálezy z bazarů – ať už v Česku, nebo ve Francii. Nevyhledává luxusní showroomy, raději sáhne po něčem, co má patinu a příběh. Právě to je podle ní skutečné kouzlo domova.
Kde domov má herečka kus svého francouzského já
Život herečky, cestovatelky, Francouzky s českým srdcem, se do tohohle prostoru otiskl ve všech směrech. Je v něm cit pro detail, smysl pro krásu i určité noblesní nedbalosti, kterou umí jen lidé, co nic nehrají. Ať už v bytě najdete cokoliv, vždycky máte pocit, že je to tam správně. A že to není dekorace, ale vzpomínka. Chantal říká, že pro ni domov není jen o zdech. Je to místo, kde se cítí dobře.
Kde je prostor na klid, na lidi, na smích. Kde se může nadechnout. A právě takový je její byt – osobní, živý, teplý. Neukazuje svůj domov proto, aby ohromila. Ale protože je to přirozená součást jejího života. Stejně jako herectví, nadace nebo syn. Všechno se tu propojuje. Věci, vzpomínky, lidi. A dává to smysl. Bez přetvářky. Bez kalkulu. S francouzským šmrncem a českou upřímností.
Zdroje: poznatsvět.cz, dotyk
