Článek
Sváteční výlet do polského městečka se během několika minut změnil v nepříjemný zážitek, který mohl skončit i návštěvou policejní stanice. Kdyby se neukázalo, že i prodavačka má v téhle situaci překvapivě lidskou tvář. Dana vyrazila s manželem Petrem v pátek ráno. Na polské tržiště jezdili pravidelně několikrát do roka, protože rozdíl v cenách masa se jim pořád vyplatil, i když už nebyl tak výrazný jako dřív. Navíc měli své oblíbené stánky, kde prodávali vždycky čerstvé zboží. Tentokrát si vzala s sebou i hotovost, kterou dostala jako vrácení zálohy na trhu u nich ve městě. Pětitisícovku jí vrátila paní, od které kupovala zeleninu během sezóny.
Dana bankovku jen letmo zkontrolovala a strčila do peněženky – přece jen to byla stálá prodejkyně, kterou znala několik let. Nákup v Polsku probíhal jako obvykle. Maso do mrazáku, klobásy, sýry a další pochoutky. Když přišli k pokladně, sáhla Dana po pětitisícovce, kterou měla připravenou na tenhle výlet. Prodavačka bankovku vzala, podívala se na ni proti světlu a pak se na Danu zadívala s podezřením. „To není pravá bankovka,“ řekla polsky a pak zopakovala větu lámanou češtinou. Dana zůstala stát s otevřenou pusou. Kolem se vytvořil hlouček zvědavých nakupujících.
Okamžik, kdy se svět zastaví
Dana cítila, jak jí rudnou tváře. Nevěřícně zírala na bankovku, kterou prodavačka držela v ruce. Připadala jí úplně normální, stejná jako všechny ostatní. Až teď, když ji prodavačka otočila proti světlu, viděla, že ochranný proužek vypadá trochu jinak než obvykle a že některé detaily jsou rozmazané. V hlavě se jí rozběhly myšlenky – kde tu bankovku vlastně vzala? Jak to, že si nevšimla, že je falešná? A co teď? Kolem postávali další nakupující a zvědavě sledovali, co se děje. Petr stál vedle ní stejně zaskočený, ani on nevěděl, co dělat.
Situace se ještě zkomplikovala, když prodavačka zavolala vedoucího. Ten chvíli zkoumal bankovku a pak se zeptal, odkud ji mají. Dana začala vysvětlovat směsicí češtiny, několika polských slov a gest, že bankovku dostala jako vrácení zálohy na trhu v Česku a že neměla ani tušení, že by mohla být falešná. Vedoucí se tvářil nedůvěřivě – slyšel už asi hodně podobných příběhů. Naštěstí Petr v telefonu našel fotku stánku, kde zeleninu pravidelně kupovali, a ukázal ji vedoucímu na důkaz, že mluví pravdu.
Úleva přichází nečekaně
Právě když to vypadalo, že celá situace skončí přivoláním policie, došlo k nečekanému obratu. Prodavačka, která původně falešnou bankovku odhalila, se vložila do rozhovoru. Něco rychle řekla vedoucímu polsky a pak se obrátila na Danu: „Já vám věřím. Vy tady nakupovat pravidelně. Já poznat, když někdo podvádět.“ Vedoucí chvíli váhal, pak bankovku uložil stranou a řekl, že si ji nechají, ale incident nebude dál řešit. Dana mohla zaplatit jinou bankovkou, kterou naštěstí měla v peněžence.
Dana s Petrem celou cestu domů probírali, co se stalo. Uvědomili si, že vlastně měli štěstí v neštěstí. Kdyby se situace vyhrotila nebo kdyby narazili na méně vstřícný personál, mohli se dostat do vážných problémů, včetně podezření z úmyslného šíření padělaných peněz. Po návratu domů se Dana okamžitě vydala za prodavačkou zeleniny. Chtěla jí oznámit, že jí dala falešnou bankovku – ať už vědomě nebo nevědomě.
Setkání s prodavačkou zeleniny bylo další nepříjemnou částí celého příběhu. Žena se nejdřív tvářila překvapeně, pak odmítavě a nakonec agresivně. Tvrdila, že určitě dala Daně pravou bankovku, a pokud byla falešná, musela si ji Dana vyměnit sama nebo jí to podsouvá, aby z ní vytáhla peníze. Dana pochopila, že buď prodavačka lže, nebo sama nevědomky přijala padělek a teď se bojí to přiznat. Byla to patová situace – tvrzení proti tvrzení a žádný důkaz, který z nich bankovku skutečně měl jako první.
Poučení, které stálo pět tisíc
I když se Daně nikdy nepodařilo získat zpět svých pět tisíc, odnesla si z celé situace několik cenných poznatků. Naučila se mnohem pečlivěji kontrolovat bankovky, které přijímá, a to i od lidí, které zná. Podívat se na ochranný proužek, vodoznak a další bezpečnostní prvky by mělo být automatické při každé větší transakci. Zároveň pochopila, jak rychle se člověk může dostat do problémů, aniž by udělal cokoli špatně.
Přes všechny nepříjemnosti Dana často vzpomíná na prodavačku z polského tržiště, která se jí zastala. V situaci, kdy bylo jednodušší jednat podle pravidel a zavolat policii, projevila porozumění a lidskost. Dana s Petrem sice přišli o pět tisíc, ale získali důvěru v to, že i v cizí zemi se najdou lidé, kteří dokáží rozpoznat, kdy někdo mluví pravdu. A také varování – příště budou své peníze kontrolovat dvakrát, než je přijmou. A nebo – jak Dana teď s nadsázkou říká: „Příště prostě budeme platit kartou.“
