Článek
Byl to běžný večer jako každý jiný. Seděla jsem s dcerou u kuchyňského stolu a procházely jsme úkoly z matematiky. Všechno šlo hladce - násobení, dělení, slovní úlohy. Až do chvíle, kdy jsme došly k poslednímu příkladu. Nejdřív jsem si myslela, že špatně vidím. Musela jsem si to přečíst třikrát, než jsem uvěřila vlastním očím. Mezi běžnými příklady na sčítání byl úkol, který tam neměl co dělat.
Obyčejný matematický úkol na sčítání se změnil v ideologickou past. Když mi dcera ukázala zadání, nemohla jsem uvěřit vlastním očím - „Anička má dvě maminky. První mamince je 36 let, druhé 42 let. Kolik let jim je dohromady?“ Co to má společného s matematikou? Proč škola nutí naše děti přemýšlet o netradičních rodinných modelech, když se mají učit počítat? „Mami, já tomu nerozumím,“ řekla dcera zmateně.
A já jí rozuměla. Jak má devítileté dítě pochopit něco, co není připravené řešit? Jak mám já jako rodič vysvětlovat témata, na která jsem chtěla mít ještě čas? Okamžitě jsem napsala email učitelce. Slušně, ale jasně jsem vyjádřila svůj nesouhlas. Škola má učit základní počty, ne vnucovat dětem kontroverzní společenská témata. Na to jsou jiné předměty, jiný čas, jiný věk. Odpověď přišla druhý den ráno. Prý jde o moderní přístup a seznamování dětí s realitou dnešního světa.
Ale já se ptám - je tohle opravdu úkol matematiky? Učit děti sčítat pomocí příkladů, které vyvolávají více otázek než odpovědí? Nejhorší jsou reakce ostatních rodičů. Rozdělili se na dva tábory. Jedni souhlasí, že tohle do matematiky nepatří. Druzí mě označují za zpátečníka, za někoho, kdo nechce přijmout moderní dobu. Ale o to přece vůbec nejde. Nejde o to, jestli něco přijímáme nebo ne.
Jde o to, že každá věc má své místo a čas. Matematika má učit logickému myšlení, počítání, řešení problémů. Ne otevírat společenská témata, na která mnoho dětí (a rodičů) není připraveno. A tak jsem udělala něco, co jsem nikdy předtím neudělala - zakázala jsem dceři vypracovat domácí úkol. Místo toho jsem jí dala vlastní příklad na sčítání, bez jakéhokoliv kontroverzního podtextu. Protože matematika má být o číslech. Ne o společenských tématech.
Možná si někdo řekne, že přeháním. Že je to jen příklad. Ale není. Je to systematická snaha vpašovat určitou ideologii i do předmětů, kde nemá co dělat. A začíná to zdánlivě nevinně - jedním příkladem v domácím úkolu. A hlavně - nechme rodiče rozhodovat, kdy a jak budou se svými dětmi mluvit o citlivých tématech. Protože matematika má být o číslech. Ne o tom, že Anička má dvě maminky, první je 36 let a druhé 42 let. Kolik let jim je dohromady? Je čas vrátit matematice její původní poslání - učit děti počítat. Bez skrytých významů, bez společenských témat, bez ideologie. Protože některé věci do školní matematiky prostě nepatří.
Zdroje: autorský text, zkušenost
