Článek
Nedávno jsem si to znovu uvědomila při jednom obyčejném večeru. Seděly jsme spolu u vína. Byl to ten typ večera, kdy se po druhé skleničce mluví nahlas o věcech, které by se možná měly nechat v myšlenkách. A ona najednou s vážnou tváří prohlásila:
„Hele, já s chlapem nejdu do postele, pokud nesplní moje základní parametry.“
Zvedla jsem obočí. „Parametry?“ „Jo,“ řekla s naprostou samozřejmostí. „Výška, tělo, vlasy… všechno. Než mě políbí, musí mě zaujmout už z dálky.“
A pak to začala vyjmenovávat. Takový ten seznam, u kterého se směješ, protože nevíš, jestli mluví vážně, nebo si z tebe dělá legraci.
.
Seznam snů
Musí být vysoký. Ale opravdu vysoký – „tak, abych si vedle něj připadala malá“, jak říkala. Nechce hubeného, ani moc svalnatého, ale tak akorát. Musí mít vlasy – „na holou hlavu se přece nepolíbíš,“ dodala se smíchem. A samozřejmě, jak řekla, „mužnost, která se neztratí, když zhasne světlo.“
Smála jsem se. Ale ona ne.
„Já to mám prostě nastavené takhle. Když mě neokouzlí hned, neokouzlí mě nikdy.“
.
Na první pohled ano, ale co potom?
Ten večer jsem ji poslouchala a říkala si, že vlastně chápu, odkud to pramení. Žijeme v době filtrů, očekávání a dokonalých fotek. Chceme, aby i realita odpovídala ideálu. Jenže touha má jinou logiku.
Kolikrát jsme se všechny zamilovaly do někoho, kdo nesplňoval ani polovinu toho, co jsme si kdy přály? A přesto jsme nemohly přestat myslet na jeho smích, hlas, způsob, jakým se dívá, když tě poslouchá.
.
Můj opak jejího seznamu
Já to mám jinak. Nikdy jsem neměla přesný typ. Někdo mě přitáhne energií, jiný klidem. Někdy je to o očích, jindy o tichu, které mezi námi vznikne.
Není to o proporcích, ale o přítomnosti. Když se cítím sama sebou, když nemusím nic vysvětlovat, když můžu být chvíli tichá a on to chápe – to je pro mě přitažlivé.
Možná proto mě baví poslouchat kamarádku, která to má přesně naopak. Její jistota, že ví, co chce, má v sobě určitou odvahu. Jenže odvaha říkat „ne“ někdy brání prožít něco, co by nás možná překvapilo.
.
Když se z požadavků stane obranný štít
Po několika letech jsem si všimla, že její seznam se nemění. Ani muži kolem ní se nemění – jen střídají obličeje. A já jsem pochopila, že ty „parametry“ nejsou jen o preferencích. Jsou o strachu.
Strachu z blízkosti. Zklamání. Z toho, že by si musela dovolit být zranitelná.
Je jednodušší odmítnout někoho, kdo nesplní požadavky, než přiznat, že někdy i ten, kdo by „neměl být pro mě“, se dotkne přesně tam, kde se dotknout měl.
.
Povrchnost jako ochrana
Někdy máme pocit, že když si nastavíme vysoké standardy, chráníme tím vlastní hodnotu. Ale často se tím jen izolujeme. Krása pomine, vlasy zřídnou, tělo se mění – a co zůstane, je to, jak se s člověkem cítíš.
Když o tom dnes s odstupem mluvím, říkám jí, že chápu její vkus. Ale taky vím, že za každým „musí být“ se schovává jedno tiché „bojím se“.
.
Nejde o to, co má, ale co z něj cítíš
Měla jsem vztahy, kde všechno na první pohled „sedělo“. A přesto to nefungovalo. A pak byly chvíle, kdy mě překvapil někdo, o kom bych si to nikdy nemyslela. Neodpovídal ničemu z mého pomyslného seznamu, ale měl něco, co se nedá vypsat do kolonky – opravdovost.
Tohle je pro mě ten skutečný parametr. Muž, který tě přitahuje hlavou, ne jen pohledem. Který tě nechá dýchat a přitom se ti dostane pod kůži.
.
Co jsem jí tehdy řekla
Ten večer jsem jí nakonec řekla jen: „Víš, možná tvůj seznam není o tom, koho hledáš, ale o tom, komu se bojíš otevřít.“
Usmála se, ale neodpověděla. Možná proto, že to věděla. A možná proto, že jsme obě cítily, jak křehká je hranice mezi tím, co chceme, a tím, co opravdu potřebujeme.
.
Co jsem si z toho odnesla
Dnes, když o tom píšu, si uvědomuju, že její „parametry“ nejsou výjimečné. Každá z nás je někdy měla – ve větší či menší míře. Jen časem zjistíme, že nejde o výšku, barvu vlasů ani o dokonalost.
Jde o energii, o přítomnost, o to, jestli v jeho blízkosti můžeme být samy sebou. A jestli se při pohledu na něj necítíme posuzované, ale pochopené.
Možná máme všechny svůj seznam. Ale to nejdůležitější se na žádný papír nevejde – klid, který s někým cítíš, když zrovna nic neříkáte.
-----------------------
✏️ Napiš mi do komentářů — myslíš, že žena, která má přesně dané „parametry“, ví, co chce… nebo se tím naopak připravuje o něco skutečného?
-----------------------
A jestli se ti článek líbil, klikni vlevo nahoře na Sledovat, ať ti neunikne další moje zpověď.
-----------------------
🪞 Mohlo by tě taky zajímat:
-----------------------
Lenka.V
Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.
Píšu o ženské intimitě, touze a odevzdání. O těle, které mluví dřív než hlava. Znám chvíle, kdy jsme zranitelné, i ty, kdy se zvedáme v plné síle. Věřím, že upřímnost — i v sexualitě — nás osvobozuje. Moje texty nejsou o dokonalosti, ale o skutečné ženskosti, která se nebojí cítit.
Sleduj mě, pokud chceš číst o ženství bez filtrů a studu. 💗
