Článek
I já mám sny, které by zněly jinak, kdybych je řekla nahlas.
Není v nich nic vulgárního — jen hlad po hloubce, po doteku,
který přetéká až do duše. A po odvaze cítit všechno, co si ve dne zakazujeme.
.
Pohled, který mě svlékne beze slov
Není to o cizím muži. Je to o pohledu, který tě rozepne víc než ruce.
Ten, co tě na chvíli znehybní, protože v něm ucítíš, že tě někdo opravdu vidí.
Ne jen tvoje tělo, ale i to, co se skrývá pod ním.
Někdy se přistihnu, že si ten pohled představuju.
Jaké by to bylo být znovu vnímána tak, že zapomenu na všechno ostatní.
Ne proto, že bych chtěla jiného muže. Ale proto, že chci znovu cítit sebe.
.
Ticho mezi doteky
Nejvíc mě vzrušuje chvíle, kdy se nic neděje.
Kdy se dva dívají, mlčí a mezi nimi se rozlévá ticho,
které je hlasitější než jakýkoli polibek.
Kdysi jsem s někým sdílela takové ticho.
Leželi jsme vedle sebe a ani jeden se nepohnul.
Jen dech a vzdálenost pár centimetrů.
Nikdy předtím ani potom jsem necítila tolik napětí v nehybnosti.
Možná právě tam se rodí ta nejčistší touha
– mezi dvěma dechy, kde se všechno zastaví.
.
Chuť zakázaného
Každá žena má něco, co by nikdy neudělala.
A přesto o tom občas sní.
Ne o nevěře, ne o jiném muži – ale o svobodě, kterou v reálném světě nemá.
Ten adrenalin, když si představíš, že bys mohla překročit hranici.
Že by ses nechala unést, jen na chvíli.
A přesto zůstala sama sebou.
To napětí je někdy víc než samotný čin.
.
Ztratit kontrolu, ale ne sebe
Dlouho jsem si myslela, že být silná znamená mít všechno pod kontrolou.
Tělo, emoce, vztahy, myšlenky.
Ale jednoho dne jsem zjistila, že největší síla je pustit se.
Nechat někoho, aby mě vedl.
Dovolit si nemyslet, neřídit, neplánovat.
Jen cítit.
Ten okamžik, kdy tě někdo přitiskne ke stěně a ty poprvé necítíš strach, ale úlevu.
Úlevu, že na chvíli nemusíš být ta, která má všechno pod kontrolou.
.
Dotek, který se nebojí zůstat
Někdy žena netouží po novém těle, ale po novém doteku.
Po doteku, který se nezastaví u kůže.
Který zůstane.
Neuspěchaný, nezautomatizovaný, nezvyklý.
Když se tě někdo dotýká pomalu, jako by tě teprve poznával,
probouzí něco, co jsi v sobě dávno uspala.
Není to o jiném muži.
Je to o jiném způsobu, jak být chtěná.
.
Návrat do první noci
Každá žena si pamatuje tu první noc, kdy všechno bylo poprvé.
Kdy se tělo učilo mluvit jazykem, který ještě neznalo.
Kdy touha nebyla o dokonalosti, ale o objevování.
Někdy bych si přála ji prožít znovu.
Ne s někým jiným – ale se sebou.
S tou verzí mě, která se nebála cítit naplno, ani když nevěděla, co z toho bude.
.
Upřímnost, která pálí
Fantazie nejsou jen o těle.
Někdy jsou o slovech, která si netroufneš vyslovit.
O větách, které ti pálí na jazyku, ale zůstanou nevyslovené.
Jednou se mě někdo zeptal:
„A co chceš, když nechceš nic?“
Ta otázka mě zasáhla víc než jakýkoli dotek.
Protože ukázala, jak málo z nás dokáže být upřímných – i k sobě.
A přitom právě to je ta největší intimita.
.
Pochopení beze slov
Toužím po pohledu, který mě pochopí dřív, než cokoli řeknu.
Ne proto, že bych chtěla, aby mi někdo četl myšlenky.
Ale protože chci spojení, které se nedá vysvětlit.
Ten moment, kdy se na tebe někdo dívá a ty cítíš, že jsi doma.
Bez slov, bez masek, bez obrany.
Jen ticho, ve kterém se všechno říká samo.
.
Závěr
Možná proto o těchto věcech ženy mlčí.
Ne protože se stydí, ale protože nechtějí,
aby se jejich sny proměnily v něco obyčejného.
Fantazie nejsou hřích.
Jsou jen způsob, jak se znovu dotknout sebe.
A já?
Někdy si je přehrávám v hlavě, když ležím v posteli a svět kolem usne.
Ne proto, že bych chtěla jiný život.
Ale proto, že i v tichu potřebuju cítit, že jsem stále živá.
-----------------------
Napiš mi do komentářů — zajímá mě, jestli se v něčem poznáváš.
-----------------------
A jestli se ti článek líbil, klikni vlevo nahoře na Sledovat,
ať ti neunikne další moje zpověď.
Lenka.V
-----------------------
Mohlo by tě taky zajímat:
