Článek
Možná mají pravdu.
Jenže ne v tom, jak si myslí.
My ženy víme velmi dobře, co chceme.
Jen jsme se naučily o tom mlčet.
Protože když jsme to řekly, bylo to „moc“.
Moc citlivé. Moc upřímné. Moc tělesné. Moc náročné.
Tak jsme se začaly usmívat, i když nás to uvnitř bolelo.
Říkat „to je v pořádku“, i když nebylo.
Přestaly jsme si říkat o dotek, o pozornost, o prostor.
A začaly jsme se tvářit, že nepotřebujeme nic.
Jenže tělo ví.
Srdce ví.
A touha, ta nikdy nelže.
Toužíme – jen potichu.
A někdy tak tiše, že to zapomeneme slyšet i my samy.
.
Toužíme být viděné. Nejen pohledem.
Nechceme být jen krásné.
Chceme být viděné.
Cítíme, když se na nás někdo dívá, ale nevidí.
Cítíme, když jeho oči kloužou po těle, ale míjejí duši.
Cítíme, když nás obdivuje, ale nerozumí.
Toužíme po pohledu, který zůstane i tehdy,
když zrovna nejsme upravené,
když jsme zraněné,
když se v sobě ztrácíme.
Toužíme po pohledu, který není o chtíči,
ale o přítomnosti.
O zájmu.
O tichém „jsem tady, vidím tě, opravdu tě vidím“.
.
Toužíme být slyšené. Nejen poslouchané.
Kolikrát jsme mluvily,
a přesto měly pocit, že naše slova mizí v prázdnu?
Nechceme, aby muži všechno chápali.
Nechceme, aby všechno řešili.
Chceme jen, aby zůstali.
Aby nás slyšeli, i když pláčeme.
Aby se nebáli našich emocí,
protože právě ty ukazují, že ještě cítíme.
Toužíme po tichu, které není odmítnutím,
ale nasloucháním.
Po člověku, který vydrží stát vedle nás,
když se v nás všechno láme.
Když se cítíme slabé,
a přitom v sobě máme víc síly, než si kdo dokáže představit.
.
Toužíme být dotýkané. Ale ne jen rukama.
Nejde o sex,
nejde o tělo,
nejde o fyzický dotek.
Toužíme po doteku, který začíná dávno předtím, než se nás někdo dotkne.
Po hlase, který se nás dotkne dřív než ruka.
Po pohledu, který nás zahřeje víc než polibek.
Toužíme po doteku, který není o výkonu,
ale o přítomnosti.
O vědomí, že tam někdo je.
Ne proto, že chce.
Ale proto, že cítí.
Když se žena cítí takto dotýkaná,
její tělo se otevře samo — ne z povinnosti,
ale z důvěry.
.
Toužíme být přijímané. Celé.
Se vším, co v sobě máme.
S krásou i s bolestí.
S tím, co dáváme, i s tím, co skrýváme.
Toužíme po lásce, která se nebojí našich nálad,
naší hloubky,
naší proměnlivosti.
Nejsme stejné každý den.
Někdy potřebujeme prostor,
jindy dotek.
Někdy chceme mluvit,
a jindy být jen v náručí a dýchat.
Toužíme, aby to, že se měníme, nebylo bráno jako slabost.
Ale jako náš rytmus.
Naše přirozenost.
Toužíme být přijímané nejen tehdy, když jsme krásné a klidné,
ale i tehdy, když jsme rozbité a zmatené.
Protože právě tehdy jsme nejvíc opravdové.
.
Toužíme být svobodné. A přesto milované.
Tohle je náš největší paradox.
Chceme být volné —
a zároveň chceme patřit.
Nechceme být vlastněné,
ale chceme být vybrané.
Nechceme být hlídané,
ale chceme být chráněné.
Toužíme po vztahu, kde se můžeme nadechnout,
kde nemusíme potlačit své sny,
kde se můžeme vracet, ne utíkat.
Toužíme po lásce, která nám nebere svobodu,
ale dává jí smysl.
.
Toužíme po tichu, které není prázdné
Tichu, ve kterém cítíme klid, ne osamění.
Tichu, kde nemusíme nic dokazovat.
Kde jsme.
Toužíme po chvílích, kdy můžeme prostě jen být.
Bez slov, bez výkonu, bez masky.
Kdy se můžeme nadechnout,
a v tom dechu cítit, že jsme doma.
.
Toužíme po sobě samých
Po té ženě, kterou jsme kdysi byly.
Po té, která se smála nahlas,
která se dotýkala života beze strachu,
která milovala bez kalkulu.
Toužíme po návratu k sobě —
k té, kterou jsme ztratily mezi povinnostmi, očekáváním, dětmi, prací.
Toužíme znovu cítit,
že jsme živé.
Že v nás hoří oheň, který není jen pro druhé,
ale i pro nás samotné.
.
Možná po tom všem toužíme nejvíc.
Abychom mohly být měkké i silné zároveň.
Abychom se nemusely omlouvat, že chceme víc.
Abychom mohly milovat,
a přitom zůstat celé.
Abychom nemusely volit mezi svobodou a láskou.
Abychom se v lásce neztratily, ale našly.
.
Po čem my ženy toužíme?
Po opravdovosti.
Po přijetí.
Po doteku, který cítíme ještě dlouho potom.
Po tichu, které není prázdné.
Po lásce, která zůstane,
i když se všechno kolem mění.
-----------------------
💬 Napiš mi do komentářů — po čem toužíš ty? Možná zjistíme, že to máme všechny stejně.
-----------------------
A jestli se ti článek líbil, klikni vlevo nahoře na Sledovat — ať ti neunikne další moje zpověď. 💗
Lenka.V
-----------------------
🪞 Mohlo by tě taky zajímat:
�� Řekla jsem mu, co chci v posteli – a začaly se dít věci
💋 Když láska bolí: moje cesta z toxického vztahu k sebelásce
