Článek
Pokud člověk přijde ve vyšším věku o práci, má smůlu. A teď už dvojnásobnou. Věk 50+ působí na spoustu personalistů jak červený hadr na býka. Zatímco dříve se to dalo nějak doklepat, protože žena se dvěma dětmi chodila do penze v 55, bezdětná v 57. Dnes už je hranice posunutá na 65-67 let. Pohled personalistů se ale vůbec nezměnil. Uznávám, že dnešní pětapadesátnice není žádná stará babička, která by potřebovala jít do penze, ale žena středního věku, která ještě chce pracovat a být užitečná. Jenže to vysvětlujte personalistům! Pro ně platí zkostnatělá a dávno neplatná klišé, že lidé 50+ jsou nepružní, pomalí a neumí s moderními technologiemi. Navíc se už nechtějí učit nic nového a nesnesou nikoho mladšího, jako svého nadřízeného. Všechno jsou to totální nesmysly hodné konspiračních teoretiků, ale bohužel hýbou světem zaměstnavatelů. Ale jak z toho ven?
Neustále čtu, jak lidé mají odejít z práce, která je nenaplňuje a najít si lepší a lépe placenou. Proč se trápit v práci, která vás nebaví a ani není dobře placená? Jenže co s lidmi 50+? Podle mnohých (i zde na blogu) je to jen nafouknutá bublina. Je přeci nedostatek lidí, práci podle svých představ najde snadno naprosto každý. Zlaté oči! Nedostatek lidí je. Zaměstnavatelé mají problém, aby se jim na vypsanou pozici vůbec někdo přihlásil. Ale… pokud se přihlásí dva a jeden je 50+, kdo myslíte, že tu práci dostane? Správně, ten mladší. Bez ohledu na kvalifikaci. A pokud se přihlásí jen ten 50+, mnoho zaměstnavatelů ho stejně nepřijme a raději drží inzerát otevřený déle. Kolikrát se mi stalo, že jsem ani nedostala odpověď, nebo mi přišlo, že přijali adepta, který lépe odpovídal požadavkům,a pak jsem zjistila, že inzerát je na portálu stále. Prostě jen nechtěli někoho „tak starého“ a na plno to napsat nemohli.
Také jsem tu četla nápady, jako nepsat do životopisu datum narození a z praxe napsat jen posledních 15 let. Což samozřejmě znamená vymazat i datum absolvování školy, protože z toho by si můj věk vypočítal i primitiv. Tak proč to nezkusit? No, v některých případech to fungovalo a pozvání na pohovor přišlo. Už personalistův pohled „co tu ta stará bába dělá“ při příchodu dal jasně najevo, jak to nejspíš dopadne. Můžete být pozitivní, „nabušená“, ale pokud máte tu smůlu a nevypadáte aspoň o dvacet let mladší, s prací máte prostě smůlu. Jen si projdete několik hodně nepříjemných otázek, které (byť skrytě) poukazují na váš věk, jednou i to, že vlastně půjdu za chvíli do penze (za 10 let!) a proč by mě tedy měli zaměstnat, když za chvíli stejně budou muset hledat a zaučovat někoho dalšího. Dozvěděla jsem se dokonce, že jsem se pokusila podvádět, protože jsem úmyslně poslala neúplný životopis. Ptala jsem se proto jedné známé, která čistou náhodou dělávala právě personalistku a ta mi vše náležitě osvětlila. Nenapsat do životopisu data studia a praxe a nenapsat datum narození je sice samozřejmě možné. Nejde o povinné údaje. Ale pro mnoho personalistů už samotný takový životopis znamená velké červené POZOR! Další ho pak berou jako pokus o podvod a podvodníky oni opravdu nezaměstnávají. Takže se sice dostanete i na pár pohovorů, na které byste jinak ani nebyli pozváni, ale odcházíte s hořkou pachutí a nálepkou podvodníka.
Častou radou zde také bývá začít podnikat. Je pravdou, že pro podnikání je věk naprosto nepodstatný. Jsem ale na rozdíl od druhých přesvědčená, že i na podnikání musí mít člověk talent a ten mají spíše jednotlivci, masy starších a pokročilých se tak neuživí. Samozřejmě pokud má někdo nápad v čem podnikat, hurá do toho! Tedy pokud je přesvědčen, že mu to vydělá na obživu a zaplacení (ne právě levné) účetní. Protože účetnictví je alfou i omegou každého podnikání. A účetnictví je něco, z čeho já mám přímo panickou hrůzu. Samozřejmě nikomu podnikání nerozmlouvám, ale já s ním začínat opravdu nebudu. Za prvé vůbec netuším, v čem bych měla podnikat a za druhé nevěřím v existenci svého podnikatelského talentu. Opravdu netoužím po tom, jít do důchodu s obřími dluhy.
Ptám se tedy, k čemu vlastně je to prodlužování odchodu do důchodu? Nikdo neřeší problémy starších lidí (i když ono i to „starších“ je dnes dost nepřesné) a jejich zaměstnávání. Ale dočasná podpora v nezaměstnanosti a sociální dávky holt stát přijdou na méně, než důchod. A pokud je někdo sám a práci nesežene, tak ať klidně bydlí třeba pod mostem, koho z vlády to zajímá! Podle mě by ale mělo být na prvním místě zajistit, aby měli i lidé 50+ šanci sehnat slušnou práci a teprve potom prodlužovat věk odchodu do důchodu. Nejde vůbec o to, že by ti lidé pracovat nechtěli, ale o to, že k tomu ve spoustě případů ani nedostanou šanci. Natož aby si ještě mohli vybírat, jestli je ta práce bude bavit a jestli je dostatečně placená. A všem těm chytrolínům, co tady píší, jak je to snadné a že si za to ti lidé mohou sami svojí negativitou a nevím čím ještě, bych chtěla vzkázat, ať si to napřed vyzkouší a pak teprve udělují knížecí rady. Já práci naštěstí (zatím) mám. Ani jsem tedy neměla důvod být nějak negativní a otrávená. Jen jsem zjistila, že změna za lepší a lépe placenou pozici nejspíš nebude na pořadu dne, protože i na obyčejné doplňování zboží v Lidlu chtějí někoho mladšího. Je mi ale líto těch, co o práci přišli, do důchodu daleko, ale pro mladé a progresivní personalisty jsou už jen zombie, která by měla zalézt zpátky do hrobu a neobtěžovat.
