Článek
Samota je prý volba. Nevím, že bych někdy nějakou možnost volby měla. Zájmů jsem vždy měla dost ale tak nějak se míjely se zájmy mých vrstevníků. Zejména vrstevnic. A těžko mít kamarádky, když si nemáte co říct. Nikdy mě nezajímalo na koho se kdo jak podíval, ani kde mají zaručeně super to či ono. Ani později pokakané plenky a rostoucí zoubky. Moje zájmy byly spíš knížky, fotografování, jazyky, astronomie, scifi apod. Jeden čas jsem i psala básničky. Nad tím zase kouleli očima mí vrstevníci. To přece nikoho nezajímá! Takže kamarádky? Ne, nemám!
Zkoušela jsem najít aspoň nějaké zájmové kroužky, nebo kluby pro dospělé. Prý jsou a já se jen vymlouvám. Přece kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody. No, zavařila jsem internet a nenašla vůbec nic! Plzeň nemá ani pořádnou hvězdárnu! Pak chtějte nějaké zájmové kluby. A ne, turisté a sportovní kluby mě opravdu nezajímají. Ti jsou asi jediní, kdo tu funguje. Vlastně jsem za celý svůj dost dlouhý život nepotkala nikoho, kdo by měl podobné zájmy, jako já. Pro své okolí jsem vždy byla exot a podivín. A věřte, že i já bych si ráda pokecala s někým, s kým bychom měli společné téma.
Tak nevím, jak to s tou volbou samoty vlastně je. Samota se mi nelíbí, nevyhovuje mi, přesto se mi nedaří jí zbavit. Ale to se opravdu musím nutit do činností, které mě nic neříkají jen proto, abych nebyla sama? Musím chodit na turistické výlety i když k nim mám odpor jen proto, abych si zvolila, že chci být mezi lidmi? Nevím, jak to mají ostatní, ale já opravdu neumím mít hobby na přání. Hodně lidí chodí na fotbal, tak teď mě bude bavit fotbal a basta! Tak to bohužel nefunguje. Já vím, že vám to přijde divné, možná i směšné, ale já opravdu nevidím cestu mezi lidi. Holt jsem asociál…
