Článek
České Vánoce patří k nejbohatším a nejpestřejším v Evropě. Nejde ani zdaleka jen o oslavu narození Ježíše Krista, ale o svátek, v němž se mísí křesťanské tradice, předkřesťanské rituály i lidová magie. Mnohé zvyky, které dnes považujeme za „samozřejmé“, mají kořeny staré stovky let a původně souvisely s ochranou domácnosti, věštěním budoucnosti nebo zajištěním hojnosti v příštím roce.
Vánoční období nezačíná Štědrým dnem, ale adventem, čtyřtýdenním obdobím očekávání. Dříve byl advent dobou půstu, ztišení a duchovní přípravy. Lidé se vyhýbali zábavám, tanci a hlučným oslavám. Typickým symbolem je adventní věnec se čtyřmi svícemi, jejichž postupné zapalování vyjadřuje blížící se příchod Vánoc. K adventu patřily i roráty – ranní mariánské mše konané ještě za tmy, které měly navodit atmosféru očekávání světla v temném období roku. A dnes? Dnes už je advent hlavně svařák a shánění dárků.
Nejdůležitějším dnem českých Vánoc je 24. prosinec – Štědrý den. Ačkoliv nese název „štědrý“, tradičně byl spojen s půstem. Podle pověry měl ten, kdo vydrží nejíst až do večera, spatřit zlaté prasátko – symbol hojnosti a štěstí. Chceme ještě dnes vidět zlaté prasátko? „Já už nemusím, já už ho vidím…“
Složení večeře se v minulosti lišilo podle regionů, ale mělo vždy symbolický význam:
rybí polévka nebo houbový kuba
kapr jako symbol hojnosti a života, dříve se dělal spíš s černou omáčkou, smažený je vlastně novinka
bramborový salát, což je dnes již také modernější prvek
vánočka, jejíž spletený tvar připomíná Ježíška v peřince.
Pod talíř se často vkládá rybí šupina, která by měla zajistit finanční dostatek v příštím roce. Také nacházíte kapří šupinku pod talířem? Schovejte jí do peněženky, ať se vás příští rok peníze drží.
U stolu se vždy dodržovala řada pravidel: od stolu se během večeře nevstává, počet strávníků by měl být sudý a prostírá se i jedno místo navíc – pro nečekaného hosta nebo na památku zesnulých.
Štědrý večer je považován za magický čas, kdy je možné nahlédnout do budoucnosti a dodržují se pro to různé vánoční rituály:
Lití olova – z tvaru ztuhlého kovu se hádá budoucnost, co vás čeká a nemine. Může odhalit i vaše skrytá přání.
Krájení jablka – hvězdička uvnitř znamená zdraví a štěstí, křížek smůlu, nebo nemoc.
Házení střevícem – dívky tak zjišťují, zda se v příštím roce vdají; špička ke dveřím značí odchod z domu, tedy vdavky.
Pouštění lodiček ze skořápek ořechů – ukazuje osud rodiny v příštím roce. Přestěhujete se někam daleko, nebo zůstanete u "rodinného krbu"?
Tyto zvyky mají kořeny v předkřesťanských, pohanských představách o přechodu starého a nového roku.
Vánoční stromek se v českých zemích rozšířil až v 19. století, původně z měšťanského prostředí. Dříve byl zdoben jablky, ořechy, sušeným ovocem a perníčky, tedy potravinami symbolizujícími plodnost a zdraví.
Dárky tradičně nosí Ježíšek, neviditelná postava na oslíkovi, která do českých Vánoc vnáší zvláštní kouzlo tajemství a dětské fantazie. I když Santu dnes už potkáváte doslova na každém rohu, Ježíšek stále u většiny domácností převládá.
K Vánocům neodmyslitelně patří půlnoční mše, připomínající narození Krista. Zároveň se doma staví betlémy, často ručně vyřezávané nebo papírové, které mají v českých zemích dlouhou tradici. Zajímavostí je, že tyto tradice dodržují i čistě ateistické rodiny. Není v tom víra, ale spíš je to součást kouzla Vánoc. A kouzla fungují hlavně o Vánocích.
České vánoční zvyky nejsou jen souborem tradic, ale živým odkazem minulosti. Spojují duchovní rozměr s rodinnou pospolitostí a připomínají hodnoty, které jsou aktuální i dnes – klid, naději, sdílení a vzájemnou blízkost. Právě tato kombinace činí české Vánoce výjimečnými a hluboce zakořeněnými v kulturní paměti národa.
