Článek
Ještě před dvaceti lety se většina lidí seznamovala ve škole, v práci, přes přátele nebo úplnou náhodou. Dnes stačí vytáhnout telefon, otevřít aplikaci a během několika minut si prohlédnout stovky potenciálních partnerů. Na první pohled to vypadá jako obrovská výhoda. Nikdy v historii neměli lidé tolik možností.
Přesto statistiky i zkušenosti reálných lidí ukazují, že stále více lidí zůstává dlouhodobě bez partnera a mnoho uživatelů seznamovacích aplikací popisuje pocit vyčerpání, frustrace a samoty. Jak je možné, že technologie, která měla seznamování usnadnit, přináší často opačný výsledek? Proč zůstává tolik lidí single, když máme tak skvělé pomocníky jako je Tinder (a jak se všechny ty seznamky jmenují)? Stačí jen prohlížet fotky a označovat ty, kteří se nám líbí. Jenže…
Jedním z hlavních důvodů neúspěchu je takzvaný paradox volby. Když máme na výběr jen z několika možností, rozhodujeme se poměrně snadno. Pokud jich ale máme stovky nebo tisíce, začneme pochybovat, zda právě neexistuje někdo ještě lepší. Místo budování vztahu tak pokračujeme v hledání. Navíc muži a ženy mají zcela opačné problémy. Muž je zoufalý z vlastní neviditelnosti. Lajků je pomálu a když už, žena ani neodpoví. Ženy naopak mají desítky odpovědí už pár hodin od založení profilu. Jenže to je problém. Vybrat si ze dvou? Fajn. Ale z desítek, někdy i stovek odpovědí vyfiltrovat někoho normálního je pomálu nadlidský úkon. A nakonec jen frustrace a vyhoření. Výsledek je tedy pro obě strany stejný. Oba zůstanou sami.
Seznamovací aplikace navíc fungují podobně jako sociální sítě. Každé nové „spárování“ nebo zpráva přináší krátký pocit radosti a očekávání. Mozek si na tento systém rychle zvykne a samotné hledání se může stát cílem. Někteří lidé pak tráví více času prohlížením profilů než skutečným poznáváním druhých. Lajkování dodává tolik potřebný dopamin.
Dalším problémem je způsob, jakým aplikace nutí hodnotit lidi během několika vteřin. Rozhodnutí často padá podle jediné fotografie, přitom lidský mozek je nastaven úplně jinak. Láska nevzniká prohlížením fotek. Přitažlivost není jenom o vzhledu a dokonalé fotogeničnosti. V běžném životě nás na člověku přitahuje mnohem více – hlas, mimika, humor, způsob komunikace nebo charisma. Mnoho lidí, kteří by při osobním setkání působili velmi sympaticky, v aplikaci jednoduše zapadne.
Moderní seznamování také přineslo nový fenomén – ghosting. Komunikace najednou skončí bez vysvětlení a druhá strana neví proč. Protože je navázání dalšího kontaktu otázkou několika sekund, někteří lidé necítí potřebu cokoli vysvětlovat. Něco se mi nelíbí? Proč si to s tím druhým vysvětlovat, když ho můžu jedním kliknutím vyměnit? Pro toho, kdo zůstane bez odpovědi, to ale může být hodně nepříjemná zkušenost a sebevědomí padá k bodu mrazu.
Významnou roli hrají také algoritmy. Jejich cílem není jen pomoci najít partnera, ale také udržet uživatele co nejdéle v aplikaci. Čím více času v ní tráví, tím větší hodnotu mají pro provozovatele. To neznamená, že aplikace záměrně brání lidem ve vztahu, ale jejich obchodní model není vždy dokonale sladěn se zájmy uživatelů. Vždyť čím déle je uživatel aktivní, tím déle sleduje reklamy a pokud je dostatečně frustrovaný, zaplatí i za prémiové členství, aby byl víc viděn. A o to jde. Z takových uživatelů jsou peníze. A seznamování není nic jiného než business.
Přesto by bylo nespravedlivé tvrdit, že seznamovací aplikace jsou jen škodlivé. Dost párů po celém světě se díky nim skutečně poznalo a mnoho z nich dnes tvoří spokojené rodiny. Pro lidi žijící v menších městech, po rozvodu nebo s náročným zaměstnáním představují často jedinou reálnou možnost, jak poznat nové lidi. Jenže v tom skutečném množství uživatelů je to jen kapka v moři. Výjimka, co potvrzuje pravidlo.
Rozhodující tedy není samotná technologie, ale způsob, jakým ji používáme. Pokud se z aplikace stane nekonečné hledání „ještě lepší“ možnosti, může vést jenom ke zklamání. Pokud ji ale bereme jako prostředek k navázání skutečného setkání, může být i užitečná. Jen to musíme být my, kdo řídí aplikaci, ne aby aplikace řídila nás. Fotky a lajky jsou jen drahý dopamin, hlavní proces seznamování musí probíhat tam venku. Apka by měla být maximálně prostředník.
Možná největší změnou posledních let není existence seznamovacích aplikací, ale proměna našeho přístupu ke vztahům. Ve světě, kde je všechno dostupné jedním kliknutím, může být těžší přijmout, že opravdový vztah vyžaduje čas, trpělivost, kompromisy i ochotu poznávat druhého člověka postupně. Přesvědčením, že problém vyřešíme výměnou partnera, když je to tak snadné, nic reálně nezískáme. Jen frustraci a věčnou samotu. A bohužel čím dál tím víc lidí se trápí tím, že nemají nikoho, kdo by je měl obyčejně lidsky rád. Technologie nám mohou pomoci potkat někoho nového. Samy o sobě ale nedokážou vytvořit důvěru, blízkost ani lásku. Ty vznikají až ve chvíli, kdy odložíme telefon a začneme spolu skutečně žít a řešit problémy běžného soužití. Protože, přiznejme si to, nikdo není dokonalý. A nový lajk nám nenajde nikoho dokonalejšího, než ten předchozí.
