Článek
V první řadě, tu dřinu bych neviděla tak žhavě. Podle mé vlastní zkušenosti se hlavně nejmladší pracující generace zrovna nepředře. Zato ve stěžování si jsou machři, daleko schopnější, než ti nenávidění důchodci.
Takové ty výkřiky, že se důchodci mají královsky, mě vždy pobaví. Protože kdyby těm největším křiklounům někdo nabídl plat ve výši důchodu, nesundali by za něj ani nohu z postele. Jasně, mladí mají výdaje… Jenže oni je mají, světe div se, i ti staří. Jen je má každý někde jinde.
Mezi důchodci je vysoké procento lidí, kteří zůstanou sami. A najednou musí z jednoho důchodu zaplatit bydlení (a ani zdaleka nemá každý vlastní byt!), jídlo (ano i starý člověk potřebuje jíst), drogistické zboží (to abyste nemohli křičet, že staří lidé smrdí, jak se tu také objevuje), oblečení a boty (ani důchodci nechtějí chodit ven nazí. A při všech těch článcích, jak chodí otřesně nemoderně oblečení a mladí se jim smějí, je tento bod o to důležitější. Smějte se někomu jinému!) a také léky (no představte si to!).
Když důchodci nestačí důchod, ať maže zpátky do práce!
Připomíná vám to něco? Taková Divá Barča to tu vykřikuje každou chvíli. A bohužel není sama. Je to hloupé, je to smutné a ukazuje to nejen nulovou empatii, ale také nulovou inteligenci.
Tak jasně, zdravý pětašedesátník ještě pracovat může. A často i pracuje, protože nikomu se nechce válet doma. Jenže jak člověk stárne, jde to hůř a hůř. Paměť už neslouží jako dřív, přidávají se nemoci. Ale to stále neznamená, že člověk přestane potřebovat jídlo, nebo si vyprat a ani to, že se může přestěhovat pod nejbližší most. Starý a nemocný člověk má naopak vyšší náklady, než ten mladší a zdravější. Ani léky a ani pomoc není zdarma. Sice se vrací doplatek na recepty od určité výše, jenže ona je velká část léků bez receptu a ty se nikam nepočítají. A už vidím doktora, který vám předepíše třeba léky na bolest. Řekne ať si něco koupíte v lékárně.
Proč tedy chodí lidé do důchodu? Proč něco takového vůbec vzniklo?
Aby si mohli užívat? Aby mohli cestovat a chodit po kavárnách?
Ale houby s octem! Do důchodu se chodí právě proto, že člověk ve stáří ztrácí schopnost pracovat. Proto, že se zpomaluje, mysl upadá a tělo nefunguje jako dřív. Akorát je strašně těžké určit, v kolika letech je ten správný čas. Někdo je v pětašedesáti v nejlepších letech, druhý už se šourá s hůlkou. Prostě je to strašně individuální. Potřeby ale mají oba stejné. Jen ten první může „mazat do práce“ a tomu druhému nezbývá, než třít bídu s nouzí a snažit se ještě něco málo ušetřit, aby si mohl aspoň zaplatit odnos nákupu až domů. Protože sám to nezvládne.
A mladí? Ti přece nejsou povinní nikomu pomáhat! Ať se rodiče postarají sami. Děti přece nejsou pojistka na stáří! (Kolikrát už se to tu objevilo?)
