Článek
Nebudete to mít snadné. Tedy pokud nedisponujete nějakou velmi žádanou a nedostatkovou profesí. Věk odchodu do důchodu se neustále prodlužuje, ale personalisté se zasekli v divokých devadesátkách. Jak jinak si vysvětlit jejich urputnou neochotu zaměstnávat lidi nad padesát. A to i přes to, že pracovní síla ubývá a sehnat někoho mladého a perspektivního je čím dál tím těžší.
Stále se totiž objevují stará a omletá klišé o starších pracovnících. Třeba to, že tito lidé jsou pro firmu příliš drazí. Tak pravda, těžko můžete dát člověku s třicetiletou praxí stejný nástupní plat, jako čerstvému absolventovi. Jenže přijímáte člověka, který svojí práci zná, má znalosti a schopnosti, které se vyplatí zaplatit. Navíc takový člověk bývá stálejší, nehrozí, že vám hned po zaučení pláchne jinam, protože se špatně vyspal.
Další takovou už dávno přežitou mantrou personalistů je, že se starší lidé nechtějí učit nové věci a neumí s moderními technologiemi. To je takový nesmysl, že mě samotnou překvapuje, že tomu stále věří! To jsme jako doteď žili na Marsu? Vždyť ty technologie používáme dnes a denně a učit se člověk také musí celý život. Jinak by neobstál už dávno.
Z toho vychází i tvrzení, že znalosti starších pracovníků jsou dávno zastaralé. To jako vážně? A tam, co pracovali doteď asi také bylo všechno zastaralé a neefektivní, že?
Starší pracovníci méně vydrží a jsou častěji nemocní. Navíc jsou zoufale pomalí. Ta nemocnost je velmi individuální. Znám mladé, kteří mají papír téměř na všechno a starší, kteří kypí zdravím. To se nedá paušalizovat. Pomalejší, to ano, ale zase pečlivější a méně chybující. Navíc bývají psychicky silnější a odolnější, než mladá generace. A co je víc - rychlost, nebo pečlivost? Každá generace má své a každá generace má plusy i mínusy.
Smůla je, že i spousta personalistů se rekrutuje z těch mladých a ambiciózních. A padesátník pro ně je zombie nad hrobem. To se pak dost těžko bojuje.
Bohužel, jste-li teď na té cestě za hledáním práce po padesátce, musíte se obrnit trpělivostí. Protože ať chcete, nebo ne, budete muset bojovat s přehlížením a dávno přežitými stereotypy. Ale není to beznadějné. Ono těch mladých už je prostě málo a navíc spoustu věcí ani dělat nechtějí. Držím palce…
