Článek
Představa cestování časem je fascinující. Mnozí z nás si alespoň jednou představili, jaké by to bylo, kdybychom se mohli vrátit do minulosti, třeba právě do středověku. Historické filmy a knihy často romantizují tuto dobu – rytíři bez bázně a hany v lesklé zbroji, udatné bitvy, královské hostiny, tajemné hrady a každodenní život plný jednoduchosti a přirozenosti. Ale jakmile se z této představy odstraní idealizovaný nános, vyvstane tvrdá realita. Skutečnost je taková, že většina moderních lidí by ve středověku nepřežila ani jeden jediný den. Důvodů je celá řada – od zdravotních, přes hygienické, až po psychologické a kulturní.
Jedním z hlavních důvodů, proč by dnešní člověk ve středověku rychle podlehl, je zdravotní stav společnosti a (ne)existující medicína. Ve středověku neexistovala antibiotika, očkování, dezinfekce nebo povědomí o bakteriích a virech. Lidé běžně umírali na nemoci, které dnes považujeme za banální – například zánět slepého střeva, obyčejnou chřipku nebo zkažený zub. Moderní člověk je navíc zvyklý žít v prostředí s vysokou úrovní hygieny a zdravotní péče. Jeho imunita by tak nebyla připravená na šok, který by přišel po kontaktu s bakteriemi a viry tehdejší doby.
Například středověká města byla přelidněná, často zamořená odpadem a výkaly. Kanalizace neexistovala a veškeré splašky se lily z okna na ulici. Voda byla kontaminovaná, hmyz přenášel smrtelné choroby, krysy běhaly všude kolem a celkové hygienické návyky byly na dnešní poměry téměř neexistující. Dnešní člověk, zvyklý na čistou vodu z kohoutku, dezinfekci rukou a sterilní prostředí nemocnic, by velmi rychle onemocněl a bez moderní léčby by pravděpodobně do pár dnů zemřel.
Také strava ve středověku byla omezená jak co do množství, tak i do rozmanitosti. Běžní lidé jedli převážně kaše, chléb, luštěniny a zeleninu – maso bylo vzácností, ovoce sezónní a mléčné výrobky často kontaminované. Konzervace potravin byla primitivní, časté bylo otrávení zkaženým jídlem. Na druhou stranu, moderní člověk je zvyklý na pestrou stravu, vyvážený příjem živin, vitamínů a minerálů. Přechod na středověkou stravu by způsobil trávící problémy, oslabení organismu a zvýšil by náchylnost k nemocem.
Navíc mnozí dnešní lidé trpí potravinovými alergiemi nebo intolerancemi – lepek, laktóza, ořechy, sója. Ve středověku neexistoval žádný koncept dietních omezení. Pokrm buď byl, nebo nebyl – a to, co bylo k dispozici, se muselo sníst. Alergie by se tak mohly stát velmi rychle smrtelnými.
Život ve středověku byl extrémně fyzicky náročný. Většina lidí trávila dny tvrdou manuální prací – na poli, v lese, ve stájích. Děti pracovaly od útlého věku, dospělí se dřeli až do smrti. Dnešní člověk, často žijící sedavým způsobem života, by fyzicky nezvládl základní každodenní činnosti. Už jen samotný pobyt venku bez topení, klimatizace a moderního oblečení by byl náročný. Přidejme k tomu nutnost tahat vodu ze studny, sekat dříví, mlít obilí nebo obdělávat pole, a máme recept na totální vyčerpání během několika hodin.
Mnoho lidí dnes chodí do posilovny, běhá nebo sportuje – ale to jsou řízené, krátkodobé aktivity s možností regenerace. Středověká fyzická námaha byla nepřetržitá a neúprosná. Představa, že by dnešní kancelářský pracovník vydržel celý den na poli, je iluzorní.
Kromě fyzických problémů by moderní člověk čelil silnému psychologickému šoku. Středověká společnost byla rigidní, nábožensky kontrolovaná, brutální a nesmlouvavá. Neexistovala svoboda slova, genderová rovnost, individuální práva nebo demokracie. Dnešní člověk, který bere osobní svobodu jako samozřejmost, by narazil na krutou realitu – naprostou podřízenost vrchnosti, církvi nebo rodu, do kterého se narodil. Stačilo by jedno neopatrné slovo a člověk by byl v pořádném maléru.
Homosexualita, jinověrství, nedodržování náboženských přikázání nebo jen neschopnost zapadnout mohly vést k zatčení, mučení či popravě. Jakékoli projevy odlišnosti byly trestány. Žena bez manžela mohla být považována za čarodějnici, nebo prostitutku, člověk s mentální poruchou za posedlého démonem. Dnešní hodnoty jako tolerance, empatie, lidská práva nebo soukromí ve středověku neexistovaly, a jejich absence by vedla k psychickému kolapsu nejednoho moderního jedince. Tehdejší lidé byli prostě odolnější (nebo neměli čas na hlouposti, protože nešlo o nic méně, než o přežití).
Další velkou překážkou by byla absence technologií. Lidé dnešní doby jsou extrémně závislí na mobilních telefonech, internetu, elektřině, GPS navigaci, domácích spotřebičích a dalších vymoženostech. Bez těchto zařízení by se cítili ztracení a bezmocní. Vědomí, že se nemohou dovolat pomoci, napsat e-mail, najít si informace na internetu nebo si jen posvítit v noci, by bylo paralyzující.
Komunikace byla pomalá a nespolehlivá. Cestování bylo nebezpečné a trvalo dny až týdny. Vše, co dnes považujeme za samozřejmé – jako koupel, zubní hygiena, osvětlení nebo vaření – bylo tehdy komplikované a náročné. Zvykli jsme si na pohodlí, které středověk jednoduše neumožňoval.
Středověk byl také obdobím násilí. Veřejné popravy, mučení, násilné tresty, války, loupeže a neustálý strach byly běžnou součástí života. Dnešní člověk, citlivý na brutalitu (často pouze zprostředkovanou médii), by byl konfrontován s reálným, každodenním utrpením. Sledovat veřejné upalování čarodějnic, vykonání rozsudku nad zlodějem, nebo jen vidět výsledky morové epidemie by mohlo způsobit psychický kolaps.
Zároveň nebyla žádná záchranná síť. Žádné sociální dávky, žádná zdravotní pojišťovna, žádná policie, která by efektivně chránila jednotlivce. Kdo neměl majetek nebo ochránce, byl zcela bezmocný. A moderní jedinec, vržený do takové reality bez jakékoli přípravy, by byl rychle zranitelný a ohrožený.
Z pohledu romantických představ může být středověk obdobím dobrodružství, hrdinství a jednoduchosti. Ale realita byla tvrdá, krutá a neúprosná. Moderní člověk je výsledkem staletí technologického, zdravotnického, kulturního a společenského pokroku. Bez těchto opěrných bodů by nepřežil – nebo by přežíval v utrpení.
Středověk nebyl místem pro individualitu, komfort ani svobodu. Ačkoliv by si dnešní člověk mohl myslet, že s moderními znalostmi by byl v této době králem, opak je pravdou – stal by se obětí. Možná bychom tedy měli přestat idealizovat minulost a začít si více vážit přítomnosti. Protože už jen přežít jediný den ve středověku by pro většinu z nás bylo zázrakem.
Na závěr ale trochu optimismu - ani středověký člověk by v naší době nepřežil a jeho život by byl patrně ještě mnohem kratší. Už při příchodu by ho otrávilo naše ovzduší. A kdyby nějakou shodou náhod přece jen přežil, otrávil by se jídlem, plným pro něj smrtelně jedovatými chemikáliemi a mikroplasty. Takže buďme vlastně rádi, že stroje času existují jen v našich představách.
