Článek
Sice nikdo nerozporuje, že jde o původně křesťanské svátky, přesto mají hluboké kořeny i v zemi, která je veskrze ateistická. A nedávno jsem získala zajímavý poznatek. Spousta Čechů vůbec netuší, jaká byla původní podstata Vánoc a co měly oslavovat. Ježíš je pouze ten chlapeček na oslíčku, co rozváží dárky. A do spousty rodin už nechodí ani ten, jezdí tam děda Santa se svým sobím spřežením. Vyvstává tedy otázka - jsou vůbec u nás Vánoce ještě křesťanský svátek? Nebo se pomalu a jistě vrací ke svým pohanským předkřesťanským kořenům?
Předchůdcem Vánoc na našem území byl svátek zimního slunovratu. To byl svátek světla a návratu slunce. Protože slunce bylo symbolem života a plodnosti. Symbolem svátků zimního slunovratu bylo i pálení ohňů. Část této tradice se stále uchovala ve Francii a říká se jí Vánoční poleno. Dubové polínko se ozdobí, polije pivem, nebo medovinou a pomalu se posouvá do ohně, aby vydrželo hořet co nejdéle a co nejdéle přinášelo světlo a teplo. Chrání se tak dům před zlými duchy. Další vánoční tradice, pocházející z keltských svátků je zdobení domu jmelím a údajně i polibek pod jmelím. Právě jmelí bylo pro Kelty posvátnou rostlinou, která chránila náš svět před světem zla a duchů. Nejspíš to bylo právě proto, že jmelí nemá kořeny v zemi, a tudíž podle Keltů žije čistě ze síly slunce.
Vánoce křesťanské přišly na naše území po nástupu křesťanství. Nejprve šlo opravdu jen o oslavování Ježíše Krista, vánoční mše a procesí. Zhruba od 17. století se slavení Vánoc začalo přesouvat do rodin, kde se stavěly jesličky, pekla vánočka… Zároveň se ale začaly pomalu vracet i zvyky pohanské. Vítal se návrat slunce, venkovské zvyky zahrnovaly i věštění a ochranu před zlými duchy. To u církve budilo značnou nevoli a snažila se tyto „bludy“ zakazovat, leč neúspěšně. Dokonce zakazovala i stavění jesliček v domácnostech, protože prý rozptylovaly od kázání v kostelích.
Postupem času se ale do Vánoc doslova vpašovávalo víc a víc nekřesťanských zvyků. Jedním z nich je i zdobení stromečku, což vzniklo jako čistě měšťanský zvyk. První stromek se objevil už v 17. století a tehdy byl ještě zavěšený od stropu špičkou dolů. Tak byl i ozdoben. První zdokumentovaný vánoční strom v Česku byl z roku 1812. Zdobilo se ovocem, perníčky a ořechy, skleněné ozdoby přišly až později.
Dárky se součástí Vánoc staly až ve století 19. Členové rodiny si předávali drobné dárky a dárkem, nebo penězi bylo obdarováno i služebnictvo. Dárky v podobě jídla, nebo drobných peněz se dávaly i tulákům a žebrákům, aby se jim přilepšilo v těžkých časech. Ani předávání dárků však nevychází z křesťanství, ale spíš z římských Saturnálií, starobylého svátku, který se konal vždy na konci prosince.
Dříve bylo zvykem se před Vánoci postit a na Štědrý den se jedl jako tradiční jídlo houbový Kuba. I to se postupem času změnilo. Tradiční štědrovečerní večeře - rybí polévka, bramborový salát a smažený kapr, popřípadě řízek, je novějšího data a naši dávní předkové by ji pravděpodobně považovali za hřích. Mimochodem, ryby na Vánoce opět přicházejí z keltských tradic
Ptám se tedy, kolik toho křesťanského ve Vánocích ještě zbylo? Obávám se, že v naší ateistické společnosti je to už úplné minimum. A jak jsem napsala v úvodu, plno lidí už neví, ani kdo měl být ten Ježíš, nebo mají jen velmi mlhavou představu, utvořenou spíš Hollywoodem než církví. Vánoce jsou komerce a směs všech možných a převážně nekřesťanských zvyků, křesťanský svátek už je maximálně ten jeho název.
