Článek
Vždyť ten článek, nad kterým se rozčilujete, měl pravdu. Nejde o devadesátky, ani o jinou dobu, ale o přístup české společnosti ke vzdělávání a k dětem.
V asijských zemích je ten přístup úplně jiný a vzdělávání je na prvním místě. Skvělé vzdělání je jediný způsob, jak tam být úspěšný a bohatý. A rodiče jsou si toho velmi dobře vědomi a chtějí pro své děti jen to nejlepší. Proto se netoleruje ani lenost, ani špatné známky. Každý chce, aby jeho dítě bylo to nejlepší.
A výsledné vzdělání je pak skutečně na úrovni. To, že děti jen studují a na hraní nemají čas, se v dospělosti vyplatí. Jejich znalosti jsou skutečně pozoruhodné.
U nás je přístup přesně opačný. Hodně her a volného času, co nejméně učení. I malé domácí úkoly jsou velký problém. Úroveň znalostí tak jde rapidně dolů. Je sice hezké umět ovládat moderní technologie a rozumět AI, ale v konkurenci je to žalostně málo. A množství psychických problémů u mladé generace ukazuje, že to nepomáhá ani té psychice.
Ono platí od počátku věků, že když se dítě nudí, dělá neplechu. A všechna ta šikana a problémy pochází právě z toho, že na to děti mají čas.
To, že nám budou Asiaté šéfovat a Evropané budou jen jejich podržtašky, jsem četla už vícekrát. A vzhledem k přístupu rodičů a společnosti, to tak nejspíš skutečně bude.
