Článek
Já jsem vytočená už když ji slyším (nebo vidím). Jednoduše proto, že je to naprostá blbost. Sorry.
Tedy je fakt, že jsou lidé a není jich zrovna málo, kteří než by něco udělali, budou vám hodinu vyjmenovávat důvody, proč to nejde. Přitom by měli hotovo za polovinu času. Jenomže lidé si zvykli tuto „moudrost“ aplikovat na všechno a na všechny. A tak to prostě nefunguje.
A hlavně u seznamování. Kolikrát už jsem četla, že osamělost je volba a kdo se chce seznámit, způsob si najde. Kdo nechce, hledá výmluvy. Takže to asi vypadá tak, že osamělí lidé si v té osamělosti lebedí, vyhovuje jim a jsou vlastně šťastní. Skvělé! Tak proč je osamělost označována za horší, než kouření a alkohol? Proč osamělost lidi doslova rozkládá, když jsou vlastně šťastní? Na to už nikdo z těch chytrolínů odpovědět nedokáže.
Choďte mezi lidi, pěstujte koníčky a přes ně se snadno seznámíte s lidmi, co mají stejné zájmy. Vždyť je to úplně primitivní!
To jako fakt?
Tak si to vezměme od začátku. Jsem z malého města. Co konkrétně za spolky je přímo u nás? Turisté, zahrádkáři a důchodci. Kdo rád zahrádkaří, nebo se toulá po lesích, má vyhráno. Ale co ti, co tyto zájmy prostě nemají? Umíte se zajímat o něco jen proto, že je to dostupné? Já tedy určitě ne.
Tak se podíváme na Plzeň. Sice není úplně blízko, auto nemám, ale je to přece krajské město. Co mají navíc? Tak určitě jsou tam jazykové kurzy, které ale zrovna pro seznamování moc vhodné nejsou, protože tam určitě není čas jen tak klábosit. Je tam cvičení, což je sice zdravé, ale pokud se do toho někdo musí nutit, asi moc účel nesplní. A pokud to není vyloženě cvičení pro seniory, narazíte tam hlavně na lidi minimálně o generaci mladší. A pak jsou tam nějaké deskové hry. Z těch znám akorát tak Člověče nezlob se, které jsme hrávali, když jsem byla malá. A to je vše. Kde mám tedy najít komunitu stejně zaměřených lidí?
Koukala jsem konkrétně na sci-fi, které mám hodně ráda. Takových, jako já, asi není zrovna, málo. Jenomže každý si přečte knížku, podívá se na Netflix a nikde se nesdružuje. Dvakrát, třikrát do roka vyrazí na nějaký con a to je všechno. A byli jste na Comic Conu? To je taková monstr akce, že ani nemáte šanci najít lidi, co je zajímá to stejné, co vás. Natož se seznamovat.
Ono k tomu seznamování na conech… Chodí tam party lidí, co se znají. Ti třeba komunikují vzájemně. Ale pokud přijdete sama, nikoho tam neznáte, nikdo si vás nevšimne a nikoho nezajímáte. Pokud nejste extrovert, co se prokecá vždy a všude, máte prostě smůlu. Když za někým přijdete s otázkou „jak se ti tu líbí?“, kouká na vás, jak kdyby potkal živého Klingona. Tedy ten Klingon by byl nejspíš zajímavější.
Sci-fi komunita přesto skutečně existuje a snad se i schází. Jenomže pouze a jen v Praze. Kdo nejste z Prahy a okolí, máte smůlu. Když člověk chodí do práce a to budu ještě dost dlouho, dojíždění vlakem do Prahy je nereálné. A až budu v důchodu, nebudou na to peníze. Tak asi tak k možnostem. A teď najděte ten způsob. Já to neumím.
Profláknutá větička, že kdo chce, hledá způsoby a kdo nechce, hledá důvody, je tedy kolosální blbost! Jak má najít způsob ten, kdo nemá ani nejmenší představu, jak to má udělat? Jak se má seznámit někdo, komu ani umělá inteligence nedokáže najít komunitu lidí stejných zájmů? Vykašlat se na sci-fi a jít zahrádkařit? Jen z představy, že bych se měla rýpat v zemí, se mi dělá zle!
