Článek
Duchařským příběhům jsem se vždycky smála, že něčemu podobnému může věřit jen naprostý blázen. Tedy do doby, než mě sestra požádala o hlídání tehdy asi čtyřleté neteře.
Napřed všechno vypadalo v pořádku. Měla jsem sice strach, aby malá nebrečela, že nemá maminku, ale všechno probíhalo vcelku poklidně. Klárka se nevečeřela a bez protestů šla do postele. Až jsem začala věřit svému štěstí. Klárka bude spát a já se v klidu podívám na film. Jo, v klidu…
Po chvíli slyším, jak si Klárka povídá v pokoji. Jakoby s někým mluvila, odpovídala, smála se. Chvíli jsem vydržela a pak mi to nedalo. „Klárko, měla bys už spinkat, je dlouho.“ Řekla jsem mezi dveřmi. „S kým si to tu pořád povídáš?“. „No přece s Vašíkem“, odpověděla, jako by to bylo přece úplně jasné.
„Ale já tu nikoho nevidím.“
„Vašík tady se mnou bydlí. Maminka to ví.“
„Aha. Ale měla bys už spinkat. Dobrou noc.“
Zavřela jsem dveře a doufala, že už bude klid. Byl. Asi dvě minuty a pak začala vykládat nanovo. Po dalších asi deseti minutách jsem nevydržela a šla jsem za ní znovu.
„Klárko, kde je ten Vašík?“
„Támhle, stojí u okna“, mávla rozšafně ručičkou směrem k oknu.
Otočila jsem se tedy k oknu a řekla vážným hlasem: „Vašíku, Klárka by už měla spát. Nechte si to povídání na zítra.“
„Vašík říká, že je ještě brzy“, pípla Klárka.
„Není brzy a zítra je taky den“, odpověděla jsem a zavřela za sebou dveře.
Ještě chvíli vykládala, ale už jsem vydržela tam nejít. Bylo by to stejně k ničemu. Druhý den jsem to říkala sestře a bylo vidět, že to pro ní není žádná novinka.
„Nojo Vašík. Nikdo ho ještě neviděl, ale Klárka o něm neustále básní. Ono jí to zase přejde.“
No, možná přejde, ale stejně mě to nedalo. Znám místní knihovnici, tak jsem si půjčila staré výtisky místních novin a hledala, jestli už někdo něco podobného zažil. Přece jen je to už starší barák, co vystřídal několik majitelů. Ani jsem si nevšimla, že se tam přikradla Klárka a začala si prohlížet staré fotky v novinách. Najednou nadšeně vykřikla:
„Vašík! Tady je Vašík!“
Obě jsme se se sestrou vrhli k ní a obrázku, který objevila. Na zažloutlé fotografií tam skutečně byl malý kluk. Podle článku se skutečně jmenoval Václav. Před lety se utopil v místní řece a rodiče se pak po té tragédii ze vsi odstěhovali neznámo kam. Jak o něm Klárka věděla? Je možné, aby byl jejím spolubydlícím v pokojíčku? Vlastně ani nevím, jestli ten Vašík z fotky bydlel v našem domě, nebo někde jinde. Ale Klárka byla docela přesvědčivá.
