Článek
A to bylo v době, kdy se cestovat mohlo pouze na východ a v podstatě stačila ruština, abyste se domluvili všude. A ta byla povinná už od třetí třídy. Když jsem se chtěla učit angličtinu, velmi záhy jsem zjistila, že se ten jazyk, co nás učí, vůbec nepodobá tomu, co slyším v písničkách. Dnes už se tomu vlastně ani nedivím. Nikdo z těch jazykářů, kteří angličtinu vyučovali, se skutečným jazykem patrně nikdy nepřišel do styku. Kde také? Všechny anglicky mluvící země byly na tom strašném imperialistickém západě, před kterým nás režim chránil. A tak výslovnost v podstatě odhadovali a to, co se sami mizerně naučili, předávali dál. Chtěla bych vidět Angličana, jak by se tvářil na takové „cenk jů very muč“.
Dneska už je to brnkačka. Pokud máte peníze (což není ovšem samozřejmostí), můžete cestovat, kam vás napadne. Jazyky učí lidé, kteří v dané zemi strávili nějaký čas a výslovnost mají v malíku, nebo rovnou rodilí mluvčí. A dneska už si můžete pokecat i s AI, která umí snad každý jazyk, co vás jen napadne. Dneska už můžeme být člověkem klidně desetkrát, když budeme chtít.
Jenže, lidská přirozenost je lenost. Díky lenosti vznikají všechny ty úžasné vychytávky, které nám mají usnadnit každodenní život. A je tu i „strejda Google“, který přeloží v podstatě cokoliv a kvalita překladů se zvyšuje raketovým tempem. A přidávají se další a další překladače, postavené na umělé inteligenci. Platí tedy ještě to staré rčení? Vždyť stačí umět česky a používat mobil. Ten vám přeloží cokoliv do kterékoliv jazyka. Má tedy ještě vůbec cenu se namáhat?
Jazykové školy zatím jedou na plné obrátky a mají slušné výdělky. Vypadá to ale, že se brzy stanou muzejním exponátem, protože každý bude mít svého osobního AI tlumočníka. Možná v mobilu, možná bude vynalezeno ještě lepší zařízení. Něco, jako univerzální tlumočník ve Star treku. Doba se vyvíjí a lidská lenost je věčná. A každý bude zase jen tím jedním člověkem, zato s víceúčelovým AI pomocníkem vždy k ruce.
