Článek
Já novoroční předsevzetí miluji. Je to takový můj sport. Příležitost, jak začít znovu a lépe. Jsou ale předsevzetí a předsevzetí. Ta první jsou v pohodě a ta druhá vydrží tak do druhého víkendu.
Proč to tak je? Nejde jen o to vymyslet nějaké předsevzetí a myslet si, že změním svůj dosavadní život o 100%. Že budu ze dne na den žít přesně opačně, než do teď. Protože přijde první týden, druhý, já se dostanu do běžné rutiny a zjistím, že se vlastně nezměnilo vůbec nic a najednou i to předsevzetí mi připadá úplně mimo. Blbost z jiného světa.
Takže tudy ne. Kompletní změna ze dne na den nefunguje a nikdy nebude. Chce to vzít postupně a hlavně konkrétně. Něco typu „teď začnu chodit denně do posilovny a zhubnu. To budete koukat!“ ne, to fakt nefunguje. Schválně, kdo do té posilovny vydržel chodit aspoň měsíc? Většina jde jednou, pak zjistí, že je z toho totálně vyřízená a vlastně nemá čas… A už se to veze.
Když už někdo chce zhubnout (a musí opravdu strašně moc chtít), tak je nejlepší měnit režim postupně. Aby si člověk zvykl, že je něco jinak. Ne se první den uštvat a pak si další měsíc lízat rány.
Já si dávám předsevzetí na učení cizích jazyků. A fungují. Pořizuji si na každý rok i diář, kam zapisuji, co jsem ten který den dělala. A mám předsevzetí, že za celý rok nevyrobím v diáři ani jednu „díru“. Prostě se budu učit opravdu denně. A funguje mi to úspěšně už několik let. Vždy na Silvestra vymyslím nějakou změnu, třeba další jazyk a od Nového roku najedu na svůj systém. A na konci roku mám dobrý pocit, že jsem vydržela.
Možná je to takhle moc snadné. Kdo ví… No, jestli by to fungovalo i s tím hubnutím fakt netuším. Mám ale pocit, že pro pohyb jsem se nenarodila. Takže asi by to byla hodně velká výzva. Každopádně, letos o ní ani neuvažuju.
Tak hodně štěstí v novém roce s předsevzetím i bez.
