Článek
Mladí jsou na tom dnes špatně, vždyť si nemohou ani dovolit vlastní bydlení!
První otázka vyvstává - co je vlastně vlastní bydlení? Je to samostatné bydlení pryč od rodičů (tedy i v nájmu), nebo vlastnictví bytu, či domu? Protože to první je nesmysl a to druhé není obvyklé nikde na světě. Ve které zemi mají mladí hned na začátku kariéry vlastní byt, nebo dokonce dům? Tedy pokud nedisponují bohatými rodiči, kteří se postarají. Bydlet v nájmu je naprosto běžné. Stejně jako je běžné třeba „spolubydlení“ na samotném začátku kariéry, jen aby se osamostatnili od rodičů. Proč by to tedy mělo u nás být jinak? Proč by měli mít mladí hned vlastní byty, když nájemní bydlení jako alternativa je běžně sehnatelné a pokud netrváte na Praze, tak i cenově dostupné. A sorry, bydlení v Praze není ničí nárok a už vůbec ne právo. Každý bydlí v tom, na co má. A každý má dnes nepřeberné množství možností, jak si vydělat. Třeba studovat nějaký žádaný obor, nebo se vyučit třeba instalatérem. Těch možností je…!
Když jsem nastoupila do práce já, podmínky byly mnohem horší. Člověk byl rád, že sehnal slušnou práci za kterou měl tabulkovou mzdu. Jediná možnost přivýdělku byla jít ještě po práci třeba uklízet. A hodně mladých tehdy dvě zaměstnání mělo, aby si vůbec něco vydělalo. A bydlení? Na to byly dlouhé pořadníky. A protože jsem měla u rodičů vlastní pokoj, nebyla na byt ani ta nejmenší naděje. A fňukali jsme? Ne. Protože fňukáním ještě nikdy nikdo nic nezískal.
Pro dnešní mladé je to naprosto nepředstavitelné, ale plno lidí se bralo a zakládalo rodiny ve svém dětském pokoji u rodičů. Moje spolužačka třeba dostala byt až když už měla s manželem dvě děti. A ještě to byl byt podnikový, na ten městský stále neměli nárok. Podle úředníků byl pokoj u rodičů pro čtyřčlennou rodinu dostačující. A nájemní bydlení jako dnes neexistovalo. Ani kdybyste ty peníze náhodou měli, stejně jste si žádný byt pronajmout nemohli.
Dneska? Dneska je to luxus, vážení! Nejste odkázáni na libovůli úředníků, váš život je jen a pouze ve vašich rukách. Tak přestaňte fňukat a litovat se. Máte naprosto stejné možnosti, jako vaši vrstevníci na západě. A pokud jste tu tak strašně nešťastní, pořád máte možnost se sebrat a odejít třeba do Německa, nebo kamkoli jinam. Ani to jsme my nemohli. Možná pak zjistíte, že pečení holubi vám do pusy nepřiletí nikde na světě.
