Článek
U nás tentokrát blackout nebyl. Ale také se to čas od času stane. Do rozvodny uhodí blesk a rázem je půlka města bez proudu. Vlastně to tak bylo vždy. Když jsem byla dítě, stávalo se to mnohem častěji. Jenže to byly dva kanály v televizi a žádný internet. Lidi si prostě vzali knížku, nebo si povídali a prostě počkali, až to elektrárny opraví. Žádný pres, žádný povyk, prostě se počkalo. Nikdo nikdy hlady nezemřel.
Proč je to dnes jiné? Proč lidi tolik děsí obyčejný výpadek proudu?
U nás byl velký výpadek asi před dvěma měsíci. Pravda, byla to jen část města, ale zrovna ta naše. Byl to několikahodinový opruz, ale nevšimla jsem si, že by někdo panikařil. Albert na pár hodin zavřel, nešel internet, nešla televize. No a? Místo výtahem jsme museli pěšky. Tragedie! Za pár hodin to ČEZ opravil a nikdo si už ani nevzpomněl. A ledničky? Ty vydrží klidně dvanáct hodin, stejně jako mrazák. Jen tam nesmíte lézt a otvírat dveře. A teď ať se přihlásí ten, u koho to trvalo déle!
Proč se dělá z obyčejného výpadku elektřiny nějaký hororový blackout? Proč lidé panikaří, jako by přišel konec světa? Proč musí zasedat krizový výbor vlády (nebo jak se to jmenuje)? To jsou lidi na elektřině tak závislí, že se bojí, že nepřežijí pár hodin? Nebo jen potřebují hororovou historku na instagram?
Že si neporadí České dráhy mě nepřekvapuje. Těm stačí málo. Že se zastaví tramvaje a metro? No bože! Co se stane? Kdo může, tak se aspoň projde, kdo nemůže, počká. Aspoň si odpočine od toho, jak neustále někam chvátá a všimne si, že ještě žije. Přijde mi to celé absurdní. Absurdní komedie, kdyby to nebyla pravda.
