Článek
Sice jsem od puberty toužila po rodině a dětech, ale nikdy jsem nepotkala toho pravého, s kým bych tu rodinu chtěla založit. A pořizovat si děti a pak na ně zůstat sama… To nebyl můj styl. Nějaké známosti jsem měla, ne že ne, ale prostě jsem cítila, že to není ono. No, nakonec jsem to s těmi chlapy vzdala s tím, že holt nemůžu mít všechno. Teď už jsem roky sama a přiznávám, že to na mě začíná padat. Vracet se do prázdného bytu je čím dál těžší.
Kamarádka se na mě už nemohla dívat a hučela do mě tak dlouho, až jsem si založila profil na seznamce. Dokonce mě vyfotila, prý abych tam měla nějakou repre fotku. Vlastně jsem se začala i těšit, kdo se ozve. No, asi moje očekávání byla přehnaná, nebo jsem už opravdu příliš dlouho bez chlapa, ale ty odpovědi byly docela studená sprcha. Někde jsem četla, že ženy dostávají desítky odpovědí a mohou si vybírat. Mě těch odpovědí určitě desítky nepřišly. To by až tak nevadilo. Ale co to bylo za odpovědi! Jsem přesvědčená, že jsem svoje požadavky formulovala jasně. Hledám přítele pro vážnější vztah. Nejsem a nikdy jsem nebyla holka na jednu noc. Ti chlapi, co odpověděli, ale hledali jen pobavení. Občasné schůzky za účelem sexu. Ach jo! Dost mě to otrávilo a byla jsem rozhodnutá se na všechno vykašlat.
To by ale nebyla kámoška, aby nevymyslela něco dalšího. Speed dating, neboli rychlé rande. A na jeden pražský mě rovnou přihlásila. Napřed jsem protestovala, ale nakonec jsem si řekla proč ne? Poznám pár chlapů a dál se uvidí. Rychlorande probíhalo v jednom hotelu a atmosféra byla už od počátku příjemná, skoro taková domácí. Pánové vypadali vcelku normálně a ani při povídání se neukázal žádný zoufalec, nebo donchuán. V naší věkové skupině si už ani nemusíme nic dokazovat, povídání je opravdu uvolněné. S některými těch pět minut uteklo, jako nic. Druhý den mi přišel do emailu výsledek. Celá natěšená jsem otevřela email a … Žádný z pánů si mě nezaškrtl, takže žádné další rande nebude.
Brala jsem to jako znamení, že mi prostě štěstí není souzeno. Kamarádka ale není z těch, kdo by se vzdával. A vlastně, tak moc mě ke druhému pokusu přemlouvat nemusela. Přece jen to byl fajn večer. Takže pokus číslo dvě… Ani ten neměl chybu. Bavila jsem se skvěle. Z patnácti pánů jsem zaškrtla deset. No, výsledek přišel stejný, jako minule. Já jsem nezaujala nikoho. Kruci, kdybych aspoň věděla proč. Co dělám špatně? Vždyť jsem úplně obyčejná ženská stále ještě středního věku, žádná příšera za šera! Škoda, že agentura nezajišťuje i nějakou zpětnou vazbu. Ale… asi by to bylo těžko proveditelné.
„Tak to zkusíš někde jinde. Pražáci jsou jiní, než jsou chlapi jinde. To musí vyjít!“ Byla si jistá kamarádka. Neprotestuji. Vlastně se i těším. Do třetice všeho dobrého. Třetí speed dating je v jednom krajském městě v příjemné restauraci. Vlastně se zase tak neliší od těch pražských. Stoly jsou jiné, židle pohodlnější a párů patnáct. To už musí vyjít! Tak do třetice, držte mi palce. Jdeme na rychlorandění!
---------
Nechala jsem Soně telefonní číslo, aby dala vědět, jak dopadla. Po tom příběhu jsem byla možná zvědavější na ní, než na sebe (a já dopadla neslavně). Včera pípla esemeska „tak zase nic“. Co bude se Soňou dál se už nejspíš nedozvím. Ale je mi to líto i za ní. A možná mám slušně našlápnuto k podobným debaklům. Jak sakra zjistit, v čem je ta chyba? Je tu nějaký chlap, aby napsal, jak vlastně chlapi uvažují a co hledají? Co je na pětiminutovém rande dokáže zaujmout?
