Článek
Pravda, někdo v rámci šetření jen ty silnice. Takové Rokycany to ale dotáhly k dokonalosti - nesypou vůbec. Tedy, abych městu nekřivdila, hlavní tah na Prahu a na Plzeň, stejně jako nájezdy na dálnici, nejspíš posypali. Ale to přece stačí, no ne?
Že nikdo neudržuje místní autobusové nádraží, to už je takový lidový kolorit trvající roky. V zimě to vypadá tak, že řidiči se zoufale snaží nenabourat a chodec? Pokud má na podrážkách pořádné hřeby a nejlépe nějaké slušné horolezecké vybavení, tak přejde. Pokud ne, tak se v lepším případě projede po zadku.
Letošní leden si s námi doslova zahrává a o ledovku, nebo náledí (výsledek je stejný) opravdu není nouze. Zatím naposledy minulý pátek. Už ve čtvrtek zvečera padla mlha hustá tak, že by se v ní schoval Rákosníček i s celým Brčálníkem. No a začlo mrznout. Výsledek byl nevyhnutelný. Už večer se nedalo přejít pár metrů, protože všechno pokryla tenká vrstva ledu. No, hloupě jsem očekávala, že město zareaguje a vyšle sypače do boje s počasím.
Jak strašně naivní jsem byla, jsem zjistila hned ráno cestou do práce. Již první krok jsem sotva ustála. Se skřípáním zubů jsem nasadila nesmeky a směle jsem se šourala směr nádraží. Kde to bylo možné jsem šla raději po trávě, protože i s těmi nesmeky to klouzalo až hrůza.
U nádraží je potřeba přejít silnici, kde bohužel už dávno není asfalt, ale dlažební kostky. Tiše jsem se modlila, aby byla posypaná aspoň ta silnice. Chyba lávky! No samozřejmě nebyla. Dlažební kostky byly dokonale potažené vrstvičkou ledu a už při prvním kroku jsem se rozjela a po krátkém krasobruslařském vystoupení skončila na zadku. Mělo to však háček. Při pokusech vstát nohy klouzaly jak namydlené, nesmeky sem, nesmeky tam… Trvalo mi skoro pět minut, dostat se ze silnice na chodník, kde už jsem s pomocí zábradlí vstala.
Měla jsem kliku, že zrovna nic nejelo. I kdyby mě řidič nakrásně viděl, měl by asi takovou šanci zastavit, jako já vstát. Takže zlomený palec na pravé ruce je vlastně ještě vítězství. Normálně bývá i z této strany nádraží docela slušný provoz. A město se může opět radovat, kolik zase ušetřilo za posyp. Možná až se někdo zabije, konečně se něco změní. Ale zatím jedeme vesele dál.
