Článek
Včera jsem zažila, jak si paní v Lidlu dost hlasitě a nevybíravě stěžovala, jak je dnes to ovoce drahé. Konkrétně se přehrabovala v krabičkách s borůvkami. Docela mě to překvapilo, protože ovoce je drahé i v sezóně. A co tedy čekat uprostřed zimy? Že si zaměstnanci Lidlu chodí doplňovat zboží ke dvanácti měsíčkům, jako Maruška pro jahody? Chápu, že člověk by měl jíst ovoce a zeleninu celoročně, ale holt nemůže počítat, že nakoupí v únoru za červencové ceny. A borůvky v únoru opravdu nedozrávají a to ani ty kanadské. A pokud na to někdo nemá? Nedá se nic dělat, supermarket není charita, a ovoce, ani zelenina nepatří k základním potravinám. Nemáte peníze, nekupujte to. Tak prosté to je.
Prodavačka se velmi slušně snažila paní vysvětlit, že v únoru opravdu nižší cenu dát nemohou. Přiznávám, že já bych takovou trpělivost neměla. Protože ona „dáma“ ji častovala dost vulgárními urážkami, prodavačka ukázala skutečně mimořádnou dávku klidu a trpělivosti. Nakonec zavolala i vedoucí, tak to schytala i ta. Jak to dopadne, jsem nečekala. Žádnou ochranku jsem ale v prodejně neviděla, tak jsem si tak říkala, jak to holky zvládnou, pokud se paní rozparádí ještě více. Myslím si, že už pro tyto a podobné případy by supermarkety ochranku mít měly. Jak vidno, prodejní plocha se může změnit v bojiště z minuty na minutu.
Překvapuje mě, co je nyní mezi lidmi agresivity, protože to nebyl ani zdaleka první případ, kdy jsem se potkala s rozčílenou nakupující. A prodavačka je jen a pouze zaměstnanec a nerozhoduje ani o cenách, ani o nabídce. A už vůbec nechodí s prosíkem ke dvanácti měsíčkům.
