Článek
Hanka pocházela z Petřkovic u Ostravy a už od mala všem říkala, že bude herečkou. Dokonce hrála i ve školním představení a byl to pro ni takový zážitek, že si ho pamatovala celý život. Jako devítiletá také dostala školní diplom za svoji sbírku básniček. V sedmnácti letech se s kamarádkami přihlásila na pěveckou soutěž Hledáme nové talenty a jako jediná z celé party holek došla až do finále. Tam si jí všiml František Trnka a nechal jí nazpívat její první písničku. Zde ale narazila na první problém - příšernou výslovnost. Byla ale ctižádostivá a začala chodit na logopedii, učit se mluvit. To ovlivnilo i její další budoucnost.
Její cesta na brněnskou JAMU, po zvládnuté maturitě na gymnáziu, byla tak nějak samozřejmostí. Právě logopedie jí pomohla k tomu, že byla skutečně přijata i přes trvající vadu řeči. Postačilo, že ujistila zkoušející, že na své výslovnosti intenzivně pracuje. Jak sama řekla, postupem času si všichni zvykli. Na JAMU se sešla ve stejném ročníku, a i na koleji s Vlastou Peterkovou a staly se z nich celoživotní kamarádky.
Otázkou je, jak by se Hančina budoucnost vyvíjela, kdyby do jejího života nezasáhla nemoc. Protože studovala v Brně, ale zároveň zpívala v Ostravě, neustále byla nucena přejíždět sem a tam. Ve škole s jejím zpíváním nesouhlasili, tak neměla ani žádné úlevy. Únava a nevyspání si vybraly svoji daň a Hanka s oslabenou imunitou onemocněla tuberkulózou. Školu musela přerušit a na půl roku strávila v nemocnici. Druhý půlrok pak, aby se nenudila, vyplnila zpíváním. Najednou měla spoustu písniček a umístila se i ve Zlatém slavíkovi. Její budoucnost byla zpečetěna. Školu s roční pauzou dokončila, ale zůstala u zpěvu. Přesídlila do Prahy, kde začala natáčet a koncertovat.
Myslela, že to špatné už překonala, ale bohužel se u ní objevila další nemoc, pravděpodobně díky předávkování antibiotiky během léčby tuberkulózy. To ale zůstalo jen Hančinou domněnkou, protože skutečný původce nikdy prokázán nebyl. Onemocněla nevyléčitelnou chorobou krvetvorby, kdy se stala doslova životně závislou na transfuzích. To pak mělo vliv na celý její další život. Turné musela plánovat vždy tak, aby byla včas v dosahu transfúze. Ovlivněn byl i její osobní život, protože ačkoli děti milovala, mít je nesměla.
K úlevě došlo až v devadesátých letech, kdy jí Kateřina Brožová doporučila známého léčitele. Díky jeho čajové kůře se její stav zlepšil tak, že byla nějaký čas dokonce bez transfuzí. Nemoc nezmizela, ale dala si „pauzu“. Bohužel to byl stav pouze dočasný. Nejhorší bylo, když se od fanoušků na koncertě na začátku pandemie nakazila covidem. Průběh nemoci měla mimořádně těžký a postcovidový syndrom způsobil, že její nemoc opět udeřila v plné síle. I když moc chtěla, na jeviště se už nikdy nevrátila.
Zdroj informací:
Než to zapomenu (1996)
Naprosto nezbytná Hana Zagorová (2021)
